Těmi mají být politické strany a další, citujme tvůrkyni zákona Hanu Marvanovou, „významné názorové skupiny, které by zastupovaly názory veřejnosti.“ Těmi má být například: Akademie věd ČR, Rada vysokých škol, Ekumenická rada církví, ale i Českomoravská konfederace odborových svazů, Veřejný ochránce práv nebo Zelený kruh. Seznam prý není definitivní, ale již nyní je na něm celkem 20 organizací.

Kádrování občanské společnosti

A právě v seznamu je první, řekněme technický, problém celé věci. Na místo toho, aby byl výběr dán jasně stanovenými pravidly a kritérii, zvolili sami svatí bojovníci proti politice netransparentní metodu umělého shůry diktovaného a Bůh ví kým prolobovaného seznamu. Prostě si sedli, poškrábali se na hlavě a od stolu si rozhodli, kdo tam bude a kdo naopak ne. A jinak to ani dopadnout nemohlo, protože zvolená metoda je sama ze své podstaty arbitrární.

Proč třeba ČMKOS ano a Asociace samostatných odborů ne? Proč Zelený kruh a ne například Teplárenské sdružení České republiky? Proč Rada vysokých škol a ne třeba Česká konference rektorů? Věřím, že tvůrci seznamu si jistě dokáží svůj výběr odůvodnit.

Problém však je, že důvody pro zařazení na seznam lze nalézt u jakékoli organizace, protože, opět ze své podstaty, zastupuje zájmy určité části veřejnosti. A stejně tak lze u každé z organizací nalézt i důvody pro její nezařazení. Například již nyní panují pochyby o účelnosti a vhodnosti zařazení Syndikátů novinářů ČR a námitky lze uplatnit i vůči dalším a to například z důvodu možného střetu zájmů.