Obsahem návrhu není nic menšího než zákaz kouření v restauracích a hospodách, jakož i další regulace prodeje a konzumace alkoholu a cigaret.

Pomiňme to, že pro lepší život u nás nepotřebujeme nové a nové zákony, spíše naopak, protože právě legislativa je tou oblastí, kde téměř vždy méně znamená více.

Dodejme však, že, ministra zdravotnictví k předložení této normy nezavazuje programové prohlášení vlády ani koaliční smlouva. Pominout však nemůžeme dvě věci.

Zaprvé – omezení svobody

Ministr pravicové vlády přichází s návrhem na další regulaci lidské svobody a soukromého vlastnictví. Pakliže je kouření legální, je přece na majitelích, zda se rozhodnout provozovat kuřácký, či nekuřácký podnik. Co je státu do toho? Proč by měl takovou věc vůbec řešit zákon? Opravdu jsme si stát zřídili proto, aby nám říkal, jestli můžeme v hospodách kouřit?

Jak praví klasik: „Když se konzervativci něco nelíbí, nedělá to. Když se něco nelíbí socialistovi, všem to zakáže.“ Leoš Heger se vydal druhou cestou, zřejmě proto, že se domnívá, že jakožto lékař ví lépe než my, jak máme žít naše životy. Který ví lépe než my, co máme dělat. A který spasí naše duše a zachrání naše zdraví i proti naší vůli a svobodě.