Vyvolenému národu byla dána sobota jako den odpočinku, den plný tajemství. Bůh stvořiv vesmír z ničeho a stanoviv řád světa, posvětil sedmý den jako den odpočinku, v němž se ustane od jakékoliv práce.

Obraz věčného života

Bůh sám odpočinku nepotřeboval a neustává nikdy svou všemohoucností udržovat běh světa, neboť bez jeho soudržné moci vše by se rozpadlo v nic. Posvětil-li tedy Bůh sedmý den, je v tom tajemné dílo moudrosti Boží, které je obrazem věčného života.

Bůh stanovil, že po dlouhé době, v níž bude trvat světový řád, přijde poslední den, den věčnosti, v němž nastane věčný odpočinek po nepokoji a zmítání světa. Mysteriosní sobota odpočinku je člověku obrazem věčného klidu. Lidský život dostává své vysvětlení. Vyvolenému národu kyne věčný „sabbatismus" odpočinku bez konce a mezí. Všechen pohyb, každá změna podle věčného záměru Božího má skončiti ve věčném míru.

Křesťan svou velikost hledá v Bohu

Pro křesťana však na zemi odpočinku není. „Povstaňte a běžte, neboť nemáte zde odpočinku," praví sv. prorok. Zahloubejme se nad touto životní záhadou. Uvnitř v duši nachází každý svou vlastní zkušenost, která není dědictvím starých a zašlých dob. Není třeba velké řečnické výmluvnosti, abychom poznali nestálost lidských věcí. Uprostřed zmítání jen ten může býti šťastný, kdo nalézá útočiště. Bez jistého místa útočiště jsme příliš vystaveni náhodě a prchá klid.