Čím dál více mi připadá, že politika a sport se přibližují a není to nic hezkého. Potvrzuje to svým způsobem i uznávaný couch a trenér, jenž měl v rukách v jeho počátcích i Jaromíra Jágra a další úspěšné sportovce. Říká, že jsou-li motivací pouze peníze (a to je čím dál častější), je to motivace krátkodobá impulsivní, která vyprchá hned po připsání částky na účet.

Vezměme si například GOLF, sport, kde amatérům pravidla zakazují sponzorství a co neutáhnou rodiče, nesmí platit nikdo jiný. V tomto sportu platí, možná že i více, než v kterémkoli jiném, že MÍT NA TO, nemusí znamenat být dobrý, lepší, milovat hru, kdepak, důležité je mít peníze a to dost peněz, protože je-li hráč - a to i včetně toho dětského - skutečně do hry zapálený, je třeba objíždět turnaje, platit ubytování, optimálně prodloužit sezonu v zimě tréninkem v zemích nechladných a k tomu ještě platit trenéra, či trenéry.

Co se však stane, když prostředky nejsou, či dojdou?

Bude pomáhat klub, za který hráč hraje? Budou pomáhat trenéři? Nebudou, bez peněz totiž do sportu nelez.