S tímto přístupem se často setkáváme v diskusích se sympatizanty současného politicko-společenského směřování, kteří se dle tohoto modelu, s tímto přístupem k realitě chovají. Naopak člověk, který vnímá význam a hodnotu kauzality a logiky a orientuje se na tyto principy, může v diskusí se zapálenými domněnkáři nabýt lehce dojmu, že hovoří s nevyzpytatelnými hlupáky, kteří jsou schopni dle potřeby relativizovat jakoukoliv skutečnost přesně tak, aby zapadla do jejich smyšleného sociálního konstruktu. Je také pravda, že při zrovnoprávnění domněnek s fakty na stejnou hodnotovou úroveň, si může kde jaký prosťáček myslet, že zrovna on je progresivním pokrokovým liberálním filozofem. Jeho pomýlené domněnky se totiž v době postfaktické stávají plnohodnotným názorem, kterým má právo argumentovat. A protože je domněnkaření na vzestupu popularity, nositelé tohoto bizarního přístupu k realitě začínají válcovat společnost.

Není tedy divu, že postfaktičtí domněnkáři postoupili ve společenském žebříčku výše. Vzájemné alibi, které si při domněnkaření poskytují, posiluje jejich sebevědomí. Obsadili instituce, univerzity, školy, média i vlády a zaplavili svými smyšlenými sociálními konstrukty společnost. Nyní zavádějí do veřejného prostoru i své normy chování. Pokrytectví, falešné moralizování, soustavné relativizování hodnot atd. není již hanbou a známkou tupanství, ale projev pokrokářství. Převrácená pojetí reality a s nimi spojená nová modla relativizování v době pokrokářské mají svůj boom.

V Evropě se tito pokrokáři všech zemí spojili do ideologického bratrstva a vládnou. Tvrdí, že nás vedou do multikulturního kosmopolitního ráje. Globální elity si mnou ruce, oddanější apologety svých mocenských zájmů si nemohly přát. A protože fanatismus pokrokářů nemá mezí, rozhodli se zrušit národy, tradice, identity, naše civilizační hodnoty prostě všechno, co nezapadá do jejích pokrokářského plánu, který je nazýván kulturní revolucí. Vyznačují se tím, že skutečná fakta zcela ignorují. Těm přece věří jenom fašisté a rasisté, tedy všichni jejich kritici, které takto urážlivě onálepkovali, čímž se je pokoušejí ve veřejném prostoru nedemokraticky vyřadit z demokratické diskuse.

Pokrokářský sociální konstrukt v době postfaktické je vytvořený zcela na bázi domněnek. Jakou může mít tento utopický paskvil hodnotu? Jak je možné, že jsme my občasné na realizaci něčeho tak absurdního vůbec přistoupili!

"Ve jménu pseudohumanity nesmíme umožňovat vznik enkláv, ve kterých bychom rezignovali na prosazování hodnot modernity, uvádí v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz zahraničně uznávaný český filozof, profesor Metropolitní univerzity v Praze Ivo Budil. Multikulturalismus je podle něj eufemismus pro apartheid. "