Výsledky posledních komunálních voleb v mnoha českých městech včetně Prahy byly do značné míry revoluční. Pomineme-li úspěch populistického hnutí ANO, došlo i k řadě veskrze pozitivních změn. Na mnoha radnicích se opět o něco omezil dosah chapadel starých odéesáckých struktur a zároveň byl zvolen rekordní počet zastupitelů z dříve takřka nevolitelných stran, včetně mnoha nových občanských iniciativ.

I když ještě není jasné, jak noví zastupitelé se svými posty naloží, jako jednoznačně pozitivní lze prozatím hodnotit aspoň posun ve vývoji české občanské společnosti. Mezi občany přibývá těch, kterým není lhostejné, co se děje s místem jejich bydliště, a ubývají ti, kteří jsou ochotni tolerovat či ignorovat hodnoty a zájmy developerů, soukromého kapitálu a politiků parazitujících na tržním systému. V Praze v tomto směru snad největší posun zaznamenala sedmá městská část. Jasně se voliči vyjádřili i na Praze 3 a 10, byť zde jejich zájmy přidusily zbytky zmíněných mocenských „chapadel“.

Tajemné reformy

Co si však člověk se zájmem o hezké a příjemné město má myslet o tom, jak dopadly volby do zastupitelstva hlavního města Prahy? Pomineme-li báječný fakt, že magistrát historicky poprvé konečně povede žena (to je samo o sobě značný progres), co můžeme od primátorky Adriany Krnáčové čekat? Má nás uchlácholit její příslib, že na město spolu s kolegy z hnutí ANO „prostě“ dohlídne? Tak jednoduché to není.

Zbývá jen doufat, že k pozitivním změnám naladěný Stropnický ze svého působení na magistrátu nezíská stejný dojem jako Hudeček, který své snahy o zlepšení plánování a rozvoje města popsal jako „řezání nožíkem do tanku“.