Prostě nikdy to nebude jen pozitivní. Ale jsou ještě jiné věci, které nás mohou naplňovat obavou a to je například postoj k otázce imigrantů, kdy se dokonce záležitost dostává na úroveň přidělování jakýchsi kvót pro jednotlivé Evropské země. Někteří naši politici na to pohlížejí dosti benevolentně a dokonce zdůrazňují pocit naší odpovědnosti a chtějí opět rozhodovat "o nás bez nás", jak jsme byli zvyklí z dob komunismu. Například výroky o tom, že "nějací poslanci z horní dolní" do toho nemají co mluvit jsou opravdu tristní.

Žijeme v naší zemi a máme obecný problém s přírůstkem obyvatelstva, kde jak se domnívám zásadním je v ekonomická nejistota mladé populace a svým způsobem také změna životních hodnot a nulová propagace klasické rodiny. Řešit tento problém imigrací je možné, ale měla by to být imigrace, která je nám etnicky blízká ( Polsko, Ukrajina, Rusko, Slovensko,) a nebo kulturně blízká (Rakousko, Italie, Francie, Německo a pod.). Nedovedu si představit, že naší zem zaplaví například 10 000 imigrantů ze Syrie (budou to syrští křesťané, kurdové, sunnité, šítové ??!!). Na každých 100 Čechů připadne 1 imigrant a většinou to budou děti a mladí lidé v reprodukčním věku. A nikdo nezaručí, že nebudou infiltrováni potencionálními teroristy.Taková masa lidí povede nutně i k jejich združování a tím pádem ke konzervaci jejich kultury na našem území a z toho mohou bezpochyby vznikat v budoucnosti ohniska problémů (viz Francie, Anglie, Dánsko, Švédsko, Německo). Je pravděpodobně nemožné aby Česká republika vstřebala takový nápor kulturně cizího elementu. Máme naopak zkušenost, že jsme schopni přijmout například lidi z Ukrajiny, či z Ruska a tito lidé přejímají postupně náš jazyk, naše kulturní prostředí a až na okrajové i když vážné jevy (bezpečnost a kriminalita) se stávají našimi standardními spoluobčany.

Proto si myslím, že především by se o ty strádající lidi, kteří opouštějí své země měli postarat především Ti, na jejichž bedrech a odpovědnosti tato skutečnost leží. Jsou to především bývalé koloniální mocnosti (Anglie a Francie) a pak také mocnosti odpovědné za hroznou vojenskou, společenskou a materiální destabilitu takových zemí jako je Irák, Lybie, Syrie, Afghanistan a podobně. Právě v těchto zemích by měla být ze strany odpovědných projevena zásadní snaha o stabilizaci a vytvoření takových podmínek aby lidé odtud nemuseli utíkat s pocitem, že zachraňují holé životy.