A to v dnes už klasickém „čunkovském“ smyslu: Nepřizpůsobivé vyvezme za hranice své obce, nedovolme jim pobyt „u nás“, rázně se s nimi vypořádejme... Největším problémem na tom všem možná je, že ten termín bez problémů a bez otázek přejímají média, politici, veřejnost.
Ředitel vládní Agentury pro sociální začleňování Martin Šimáček upozorňuje na to, že termín „nepřizpůsobiví“ obsahuje „definitivní odsudek“, protože je chápán jako termín označující lidi, kteří se nikdy nepřizpůsobí. Má v sobě prvky kolektivní viny, protože nerozlišuje jednotlivé skupiny „nepřizpůsobivých“, natož jednotlivé lidské osudy. A někdy slouží k legitimizaci rasismu, jako je tomu v případě prohlášení primátorů Ústeckého kraje, v němž se píše: „Nepřizpůsobiví občané nerespektují zažitá pravidla slušného chování, což logicky a oprávněně vyvolává projevy extremismu a rasové nesnášenlivosti.“
ČT: Pracují tu cikáni, vše je OK
Na to, že termín „nepřizpůsobiví“ zaujímá centrální místo v „předsudečném anticiganském diskurzu“ upozornili již před třemi lety Anna Šabatová a Petr Uhl. Obrátili se tehdy na Radu pro rozhlasové a televizní vysílání. A dostalo se jim z České televize, konkrétně od jejího právníka Michala Heldenburga, fascinující odpovědi: „V ČT pracují cikáni. Ve Zpravodajství jeden z nich dokonce moderuje. Není tohle konkrétní příklad bourání těchto stereotypů?“ napsal mimo jiné Heldenburg.
Krátce na to analyzoval používání pojmu „nepřizpůsobiví“ v českých médiích Tomáš Malík. Podle něj se zejména pod vlivem takových politiků jako jsou Jiří Čunek nebo Ivana Řápková výrazně posunulo: Od jeho použití v uvozovkách nebo citacích nebo s připojením uvozovacího „takzvaní“, k bezvýhradnému používání jako kategorie popisující běžně známou skutečnost. „V poslední době se však média bez uvozovek docela dobře obejdou. Společenská nepřizpůsobivost v českém mediálním diskursu úspěšně sedimentovala,“ shrnuje Malík.
Každopádně je termín „nepřizpůsobiví“ stále velice populární. Pohled do mediálního archivu Newton ukazuje, že za poslední rok se vyskytl v 2730 textech či televizních a rozhlasových prezentacích. Za poslední měsíc byla frekvence zřejmě vzhledem k blížícím se volbám nadprůměrná – 360.
Chudí? V Británii?
V podobném duchu uvažuje o používání slov Vonny Moyes v Guardianu. „Stále sílí trend používání nejasných slov typu „nerovnost“, která nás mají uchránit před ohavnou realitou: V Británii existuje chudoba,“ píše autorka. A dodává: „Když diskutujeme o sociálním vyloučení a slova jako „chudoba“ nahrazujeme „nerovností“, tak téma zamlžujeme. Nahrazujeme slovo, které evokuje obraz utrpení, slovem statisticky sterilním. Ztrácíme protiklad chudých a bohatých a pohybujeme se v zemi nikoho naplněné čísly, studiemi, slovy...“
Jinými slovy řečeno: Není „beztrestné“ zaměňovat akademický a statistický jazyk a jazyk reportážní, jazyk popisující konkrétní lidské osudy. Ať už to děláme bezmyšlenkovitě, automaticky v rámci obecného sílícího trendu nebo s nějakým ideologickým záměrem. Mohlo by se nám totiž stát, že ztratíme schopnost uvažovat o tom, co znamená chudoba, ztratíme schopnost představit si, jak se chudým lidem žije...
Obdobně platí, že kategorie „nepřizpůsobiví“ zamlžuje příčiny, dopad i možnosti řešení sociálního vyloučení, zamlžuje pohled na konkrétní život „sociálně vyloučených“ lidí. Někteří politici ten termín používají záměrně ideologicky. Věřím, že většina novinářů ho používá spíš ze zvyku, pro zjednodušení, bezmyšlenkovitě.
Alespoň dílčí řešení by mohlo být poměrně snadné: Redakce by se mohly vrátit k systému „zakázaných slov“, které alespoň některé z nich, ty kultivovanější, kdysi pěstovaly. Nutily tak svoje novináře vyhýbat se alespoň těm nejpříšernějším klišé a trochu víc si hrát s jazykem a přemýšlet.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
