Principiálně existují dva zcela odlišné přístupy. Můžeme je pojmenovat v prvním případě jako EKONOMIKA PRO OBČANA (dále EpO) a ve druhém případě EKONOMIKA PRO FIRMY (EpF).
V ideálním případě existuje mezi oběma přístupy rovnováha a harmonie.

1) Pokud by se v ekonomice (EpO) příliš preferovaly vyšší mzdy, tedy profit pro občany (zde v roli zaměstnanců), bude firmám chybět kapitál a skrze konkurenci zkrachují a nakonec občané nebudou mít žádnou práci.

2) Pokud naopak firmy budou dávat příliš velký důraz (EpF) na výplatu vysokých dividend svým akcionářům (rentu) nebo na akumulaci kapitálu (rozvoj firmy), bude to mít hned dva neblahé důsledky: Hůře zaplacený zaměstnanec bude jednak méně loajální vůči firmě (zákonitým důsledkem bude mj. vyšší čerpání nemocenských náhrad), ale bude mít – a tomu se věnuje malá pozornost – i nižší koupěschopnost. Pokud toto nastane v souběhu u většího počtu firem (a přesně to je případ ČR), bude nízký odbyt zboží a služeb, což zpětně přináší horší postavení a krachy firem na tuzemském trhu. Firmy prodávající zboží a služby na tuzemském trhu na tom budou hůř, avšak ty, které prodávají zboží v cizině, tuto nízkou koupěschopnost řešit nemusí (pokud nedojde k celkové devastaci země).

V roce 2017 jsou v ČR mzdy stále extrémně nízké a nastává vždy druhá situace. Část zahraničních firem realizuje prodej mimo území ČR a nízká koupěschopnost pro ně nehraje v ekonomice typu EpF žádnou roli. Došlo k nerovnováze a ekonomika je typu EpF. Což je špatně.

Oddlužování – špatné úvěry vyvedené do konsolidačních bank zaplatili občané

Mladší často nic netuší o průběhu transformace ekonomiky po roce 1990. Tehdy docházelo ke krachům firem a – jak se tehdy vysvětlovalo a zdůvodňovalo – aby nedocházelo k řetězové insolvenci, byly zřizovány konsolidační banky, do kterých se převáděly dluhy. Šlo tedy primárně o záchranu či podporu bankovního sektoru. Co se zde dělo přesně, dodnes nevíme. Dluhy nebo jejich část zaplatil, jako vždy, daňový poplatník a docházelo i k tomu, že zkrachovalý podnikatel si je pak mohl třeba za třetinu původní ceny sám zpětně odkoupit. Stačilo dostat se do insolvence a za zlomek ceny odkoupit třeba i 100 % původní pohledávky. A bylo vymalováno. Kdosi to přece celé zaplatil. Kdo to asi byl?