Takže pokud vás zajímá, jaký názor na toto má autor následujícího textu, tak vše kolem WTC  je nepochybný ukázkový inside job, tedy až didakticky vzorná operace pod falešnou vlajkou. Vždyť kdo by uvěřil, že by si to vedení nejsvobodnější země a demokracie světa udělalo samo? To je přece absurdní, že? Jaká asi bude reakce akademické veřejnosti? Zde máme navíc ukázkově exaktní příklad, jak vyšší patra společnosti vždy drží zcela a u t o m a t i c k y  spolu. Tedy jak prakticky funguje ve společnosti vytváření názorů, viz zejména  termíny z psychologie – kognitivní a konfirmační bias (opravdu si to dohledejte, stojí to za to).

Jenže zákony fyziky obejít nelze (autor textu vystudoval matematiku a fyziku) stejně jako nelze umlčet v době internetu a YouTube nezávislé vědce z různých zemí, kteří jednoznačně potvrdili přítomnost nanotermitu. A ten v prachu z WTC prostě nemá co dělat. Shrňme si hlavní námitky: Rychlost pádu prostě nepasuje k mnoha tisícům tun oceli v bytelné konstrukci staveb, to nebyly domečky z karet, pak je tu onen nanotermit a konečně fakt, že spadla i třetí letadly přímo nezasažená 47patrová téměř 200 metrů vysoká budova WTC-7. To vše je pro mě dostatečným důvodem nebát se veřejně zastávat názor, že oficiální verze vlády USA je zjevný nesmysl. A patrně i celá ta legenda o m u s l i m o v i bin Ládinovi, který kdesi z afghánských hor hrdinně zaútočil na USA.

(Máte-li zájem hledat nesrovnalosti ohledně 11. září, hledejte zejména slovo „nanotermit a 11. září“. Tato výbušnina byla použita na „řezání“ superpevných ocelových nosníků. Dále stojí za pozornost vše, co se týká třetí letadly přímo nezasažené budovy WTC-7. Detailní záběry pádu třeba ZDE. Zde můžeme spekulovat, že to letadlo, které spadlo kdesi do pole, mělo původně narazit právě do WTC-7, ale o stržení budovy a zničení informací v ní uložených bylo rozhodnuto už předem, takže se původní plán dodržel.)

Neobjektivní média před rokem 1989

Před rokem 1989 bylo nepředstavitelné, aby se v tehdejší Československé televizi objevil pořad, který by objektivně vysvětlil mj. i právě mojí tehdy mladé generaci (*1965), co bylo Pražské jaro. Protože tehdejší televize, rozhlas a Rudé právo byly pečlivě napojené na ÚV KSČ (na vedení strany, tedy na Ústřední výbor). Média před rokem 1989 nebyla svobodná, byla součástí vládní propagandy. Proto nemohly naše tehdejší oficiální sdělovací prostředky jasně říct, že „náš velký bratr“ v Kremlu v srpnu 1968, tedy v době válek USA v Koreji a Vietnamu (1955–1975), musel postupovat stejně a musel také přistoupit až k vojenskému násilí, pokud nechtěl, aby se mu „pod vlivem západní ideové propagandy“ rozpadla sféra vlivu. (V něčem to připomíná důvody zásahu na Krymu.) Protože Kreml by tak přišel o svoje satelity. Obětí sovětské okupace u nás však bylo mnohem méně, než kolik měla snaha vedení USA o zajištění jejich světové hegemonie – tehdy ve Vietnamu. U nás to byly desítky mrtvých, ve Vietnamu miliony. Zase jsme měli kus historického štěstí.