Kdyby si náhodou někdo myslel, že je česká společnost vystavena malému počtu bezpečnostních hrozeb, sociálně demokratický ministr školství Marcel Chládek přispěchal s ujištěním, že ví ještě o jednom. Jsou jím rodiče, kteří vyučují svoje děti doma. Prohlásil to v souvislosti s aktuálním projednáváním novely školského zákona na půdě sněmovny.

Jeden z poslaneckých pozměňujících návrhů rodičům umožňuje zapsat své dítě k domácímu vzdělávání na druhém stupni na libovolné základní škole. Socialistický ministr je ovšem rezolutně proti. „Vzhledem k tomu, že tu máme i extrémní světonázory, tak opravdu to může být v této politické situaci nebezpečné. My nabízíme alternativu, že to pilotní ověřování, které bylo na sedmi školách, rozšiřujeme na 19 škol. Takže v každé lokalitě bude v dostupnosti škola, která může nabízet tento typ vzdělávání, a máme to pod kontrolou,“ uvedl Chládek.

Domácí škola má své opodstatnění

Předmětem sporu není, zda je lepší, aby domácí vzdělávání probíhalo jen na školách k tomu určených, či plošně. Jde tu primárně o to, komu děti patří, zda rodičům nebo státu. Jistě, i stát má své oprávněné pole působnosti v oblasti vzdělávání dětí. Proto standardizuje okruhy výuky a dohlíží na to, aby se dětem dostávalo skutečného vzdělání. Školy, lhostejno zda státní nebo soukromé, tu však nejsou proto, aby zbavovaly rodiče jejich základní zodpovědnosti za utváření osobnosti jejich dětí, ale proto, aby jim v tomto úkolu pomáhaly.

Většina rodičů nejspíš uvítá, může-li výuku svých dětí svěřit klasické škole. Vždy však budou existovat rodiny, kterým životní okolnosti umožňují, aby se v nich děti učily pod dohledem svých rodičů. Pokud tyto děti vzdělanostně prospívají, což je snadno ověřitelné zákonem stanoveným přezkušováním získaných znalostí, neexistuje důvod, proč rodičům v domácím vzdělávání na obou stupních základní školy bránit.