Při čekání na metro si pročítám reklamní panel, abych se opět dozvěděl, co jsem si tu trochu jinými slovy přečetl již před rokem: Předvánoční čas je prý opět o něco delší. Je zřejmé, že tím autor výroku nemyslel nic jiného, než výzvu k okamžitému ataku nákupních center. Ne náhodou zveřejnila počátkem listopadu agentura Stem/Mark výsledky průzkumu, z něhož vyplývá, že Češi hodlají za vánoční dárky utratit více než loni, průměrně v hodnotě šesti tisíc korun.

Velký malý půst

Kdo by v této souvislosti pomyslel na dobu, do níž čeští křesťané dnešním dnem vstupují. Slavíme první adventní neděli. V mnoha rodinách se rozžehla první svíce na adventním věnci, jejíž světlo, ukazující na Světlo světa, jehož příchod již za několik týdnů budeme slavit, poněkud nesměle konkuruje umělému světlu neonů přeplněných výkladních skříní.

Třetí Kristův příchod má povahu návratu. Tentokrát již nepřijde jako pokojné, něžné a bezbranné dítě, ale ve slávě, jako spravedlivý Soudce

To však nic nemění na tom, že k opravdu radostnému vánočnímu slavení můžeme dojít jen tehdy, budeme-li nejprve kráčet rozjímavým a kajícím časem adventním. Ano, čtete dobře. Navzdory konzumnímu hluku na pozadí všudypřítomných a hlavně předčasně znějících koled vstupujeme do čtyřnedělí, určenému k usebrání a zpytování svědomí.