Revoluce se nekoná, konzervativci zvítězili. Tak hodnotí mnozí komentátoři výsledky biskupské synody o rodině, jež po třítýdenním jednání skončila tuto sobotu přijetím závěrečné zprávy. Belgický biskup Lucas Van Looy – a spolu s ním i mnozí jiní – mají ovšem zcela jiný názor: „Synoda dala sbohem církvi, jež soudí lidi. My nejsme církví soudící, ale církví vítající a lidem naslouchající. Slovem synody je citlivost, něžnost. Toto je začátek nové církve“.

Kdo je pravdě blíž? Žel Bohu – ti druzí. Liberálové – ve skutečnosti jde o bezvěrce – dosáhli téměř všeho, v co doufali.

O pravdě se nehlasuje

Bez ohledu na to, co je vlastním obsahem synodní zprávy, byla již samotná diskuse nad některými tématy důkazem, že nikoli nevýznamná část církevní hierarchie, včetně papeže Františka, nesdílí tradiční učení církve v otázkách manželství a sexuální etiky. Z čeho tak usuzovat?

Katolické učení o nemožnosti přístupu rozvedených a civilně znovu sezdaných katolíků ke svatému přijímání není pouhým disciplinárním opatřením, jež se může libovolně měnit. Má nadčasovou platnost a každý papež, natož biskupská synoda, to musí respektovat (Připomeňme sv. Pavla a jeho List Galaťanům: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž proklet!“ - Gal 1, 8).

Již samotné otevření této otázky však vyvolalo falešné zdání, že tento dosavadní postoj církve změnit lze.  A protože ani závěrečný dokument synody možnost změny v této věci nevyloučil, bylo dosaženo toho, o co usiloval německý heretický kardinál Walter Kasper, jenž toto téma na Františkův popud do „synodálního procesu“ v únoru 2014 vnesl.