Je velmi pravděpodobné, že jsme na prahu událostí, o kterých oponenti totalitního bruselského superstátu dosud jen snili. Důsledky řeckých parlamentních voleb, jejichž jednoznačným vítězem je levicová Syriza, mají potenciál proměnit stále zatuchlejší politické ovzduší v Evropě k nepoznání. Není to však jen eurozóna, potažmo Evropská unie, jež se ocitají v ohrožení. Nelze totiž vyloučit, že „řecký efekt“ se stane příkladem, který dá pohybu procesy, jež otřesou i čím dál tím pochybnějšími jistotami „kasinového“ globálního finančnictví.

Je co slavit

Platí to však jen za toho předpokladu, že se Alexis Tsipras a jeho vláda nezpronevěří slibům, s nimiž ve volební kampani uspěli. Přitom nejde o sliby, jež jsou zrovna sympatické konzervativním oponentům Evropské unie. Vítěz řeckých voleb totiž přichází s recepty, které sotva povedou k omezení role státu v životě řeckých občanů. Řecké hospodářství totiž nesvírají jen euro a vyděračské podmínky stanovené Trojkou (EU, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond), ale i vysoké daně.

Za daných okolností existuje jediné rozumné východisko: Propustit Řecko z eurozóny

Mnohý volič Syrizy si možná rovněž neuvědomuje, že sociální politika této strany nebude pro Řeky o nic méně nákladná, než je stávající splácení ve skutečnosti nesplatitelných dluhů. Od Syrizy nelze  čekat ani podporu malého a středního podnikání či tradiční rodiny, které jsou k posílení krizí posledních let zdecimované řecké střední třídy nezbytné.

Má tedy po vítězství Syrizy otevírat šampaňské i konzervativně smýšlející čtenář Protiproudu? Jednoznačně ano. Jak si chce Řecko uspořádat svoje vnitřní záležitosti, je výsostnou věcí jeho občanů. Nás musí zajímat pouze to, jaký dopad bude mít politika nové řecké vlády na bruselské plány s totalitním ovládnutím států celého kontinentu. Brzdící? Rozvolňující? Zničující? Ani jedno by nebylo málo.