Třetí muslimská invaze je v plném proudu. A pokud nedojde k zázraku, tak jí Evropa narozdíl od těch prvních dvou podlehne. Poprvé se náš kontinent pokusili muslimové dobýt na počátku 8. století. Přepluli Gibraltarskou úžinu a násilím obsadili Pyrenejský poloostrov. Zastavil je až Karel Martel, zvaný Kladivo, v roce 732 při vítězné bitvě u Poitiers.
O druhý ozbrojený průnik do střední Evropy se pokusili ve století patnáctém, tentokrát z jihovýchodu. Využili čtvrtou křížovou výpravou oslabenou Byzanc a dobyli Konstantinopol. Ujařmili přitom křesťanské Bulharsko, Srbsko a Uhry. Poraženi byly teprve před branami Vídně v roce 1683.
Soudružské objetí levičáků s islamisty
Následujících 250 let se neslo ve znamení bezprecedentního demografického, vědeckého, technologického a geopolitického rozmachu Evropy. Ve stejné době se však začala do té doby vnitřně rozdělená, leč stále ještě křesťanská Evropa svým duchovním kořenům vzdalovat. Nadešla éra dvou přelomových světových válek, jimiž byla dechristianizace Evropy do značné míry dokonána. I proto západním politikům nepřišlo nic nepatřičného na tom, když v 60. a 70. letech minulého století otevřely hranice svých států statisícům muslimských gasterbeieterů, aby se ujali práce v těch odvětvích, jimž se domácí vyhýbali. V průběhu následujících desetiletí se v západní a severní Evropě utvořily do sebe uzavřené cizinecké diaspory, chráněné postkřesťanskou ideologií „univerzálních lidských práv“. Po celém území Evropy tak s pomocí „lidskoprávních“ aktivistů a levicových vlád vznikla infrastruktura islámských center, připravených absorbovat další statisíce souvěrců z invaze třetí, tentokrát imigrační.
Proč nejedná EU jako Austrálie?
Touto sebevražednou politikou ochromené národy Evropy dnes přihlížejí tomu, jak k nim (z jejich daní placené) záchranné týmy dovážejí stále víc a víc běženců, z nichž muslimové tvoří naprostou většinu. Jen v posledních třech dnech jich na území Itálie dopravily téměř 7000. Co nedotáhnou do konce pašerácké bandy, to dokončí Evropská unie. Pozoruhodní spojenci. Co těm údajným lidumilům brání v tom, aby poté, co žíznivé napojí a hladové nasytí, zamířili směrem k místům, odkud tito uprchlíci vypluli? Přesně tak se chovají týmy australské, reagující na masovou imigraci ze Srí Lanky, Afghanistánu či Barmy. Aniž by uprchlíkům zkřivili jediný vlas, odvezou je zpět na pobřeží Indonésie, odkud zpravidla vyplouvají.
Viktor Orbán opět vyčuhuje z řady
Ze smýšlení a jednání europapalášů můžeme s pravděpodobností hraničící s jistotou vyvodit, že z jejich řad žádný novodobý Karel Martel nevzejde. Zdravého rozumu a odhodlání bránit svoji vlast je však jako šafránu i mezi státníky na národních úrovních. Výjimkou je snad jen maďarský premiér Viktor Orbán. Jeho vláda před několika týdny odstartovala referendum, v němž se mají občané do 1. července vyjádřit prostřednictvím dotazníku k přistěhovalecké politice EU. Jedna z otázek zní: „Podpořili byste, kdyby maďarská vláda představila mnohem přísnější normy, týkající se imigrace, namísto mírné politiky, kterou se řídí Brusel?“ Jak se dalo čekat, Orbána, jenž politiku EU označil za šílenou, bruselští mocipáni pořádně pokárali. Ostatně šéf Evropské komise soudruh Juncker má Orbána v oblibě již delší dobu. Říká mu diktátor, a když má zvláště dobrou náladu, tak jej po fašisticku pozdraví a vrazí mu pohlavek:
Orbán na kritiku reagoval slovy: „V dotazníku jsme použili jasný jazyk, jaký používají normální lidé; nejde o nějaký eurospeak“. Viktor Orbán se sice asi také Martelem nestane, ale Bohu díky i za taková malá kladívka.
Problém s uprchlíky přitom pro Maďary není jen něčím teoretickým. Maďarsko má jako hraniční stát EU za první tři měsíce tohoto roku celkem 33 000 azylových žádostí. Tento vysoký počet imigrantů je způsoben Dublinským nařízením Evropské unie, nutící uprchlíky setrvat v první zemi EU, do níž vstoupí.
Také v Německu se situace s imigranty začíná silně dramatizovat. Píše o tom Lea Vojteková:
Lea Vojteková: Německo na pokraji občanské války
Zdá se, že se v Německu začíná schylovat k občanské válce. Situace se stává pomalu, ale jistě neúnosnou. Když jsem četla zkušenosti Čechů, žijících v Německu, byla jsem v šoku.
Podobný vývoj jsem sice čekala, ale nečekala jsem, že to půjde tak rychle. Zde je zkušenost jedné mé v Německu žijící kamarádky: „Byly zde vystěhovávány nemocnice i domovy důchodců z důvodu, že není kde ubytovávat azylanty. Nyní např. v Kolíně nad Rýnem jeden nově rekonstruovaný hotel o 200 pokojích připadne azylantům.
Z jedné strany zvěsti o týrání azylantů v nadnárodní americké organizaci, která zajišťuje azylantský servis pro stát (celkové výdaje činí v tuto chvíli asi 200 mld. Euro ročně), na druhou stranu vysoká kriminalita menšin, kdy stát přiznává (pod čarou), že nemá dostatek finančních prostředků na to, aby delikventy ubytovával ve státních nápravných zařízeních. Turecké děti chodí do školy v období Ramadánu nevyspané, protože uléhají v jedenáct večer a vstávají ve čtyři ráno, aby se vůbec najedly. Mnoho z nich propadá již v první třídě, protože nejsou schopni používat ani nůžky. Tolik si stěžují učitelky.
Raketový vzestup kriminality
Mladistvá kriminalita dosáhla neuvěřitelných rozměrů. Není neobvyklé, že patnáctiletý mladík brutálně zmlátí starší prodavačku, protože mu odmítla prodat cigarety. Ve městech jako Bochum, Essen, Dortmund, Bonn jsou čtvrti, kam je Němcům policií nedoporučováno chodit. Navíc v Německu sociální dávky nevyplácí stát, nýbrž města, která na dávkách kolabují. Dortmund nebo Essen jsou natolik předlužená (400 mil. eur), že by bez pomoci státu vůbec nepřežila. Berlín, kde se soustředí nejvíce drog, prostituce a hazardu, spadá pod tureckou mafii, přes níž se bezvadně perou prachy. Nikdo proti nim nic neudělá. Oproti tomu zaměstnanost jen turecké, čili "etablované" populace, činí asi 30% ve velkých městech, zbytek živí stát."
Budou imigranti ubytováni v německých rodinách?
Další kamarádka popisuje: „Teď jsem se přestěhovala do Mnichova, a to zrovna v čase, kdy to začíná být tristní a azylová politika tu zkolabovala (přiznávají už otevřeně). Celá společnost se nebaví o ničem jiném, než o tom, jak to vyřešit. Nicméně nikoho moc nic nenapadá. Jen za minulý týden přibylo DVA TISÍCE nových imigrantů. Mnichov je pro ně křižovatka - prý se tu setkávají dvě cesty - jedna ze severní Afriky přes Itálii a druhá z Blízkého východu přes Balkán. Uprchlické tábory a vůbec komplet všechny ubytovací kapacity jsou přeplněné. Staví se dodatečně stany z Oktoberfestu a hledají se jakékoliv prázdné prostory, třeba na Olympijském stadionu atd. V rámci Mnichova jsou imigranti přerozdělováni do jednotlivých čtvrtí, aby se ten problém trochu vsákl a nebyl tak viditelný. Vláda dokonce vyzývá občany, aby si uprchlíky ubytovali u sebe doma! Zelení tlačí na možnost zrušit Lagerpflicht - což je povinnost pro uprchlíky zůstat pouze v táboře. Chtějí jim dát možnost přesunout se z tábora ke známým, poněvadž tak by se uvolnily kapacity pro další."
Zavlaje nad Německem půlměsíc?
Podobných zkušeností je celá řada, situace je velice vážná. K tomu připočtěme bojovníky Islámského státu s německým pasem, jejichž počet je odhadován na 1800. Tajné služby evidují 6300 radikálů, hlásících se k těm nejkonzervativnějším proudům islámu. K sektám džihádistů, které usilují o zavedení islámského pořádku v zemi, se podle odhadu tajných služeb do konce roku připojí dalších 7000 lidí.
Přiznám se, že nevím, jak tuto situaci v Německu řešit. Pro nás je důležité se z toho poučit a nedovolit, aby to u nás dospělo do podobného stavu. V první řadě nesmíme připustit, aby došlo k přerozdělování azylantů. Státy, kde je azylantů velký počet (Itálie, Německo, Španělsko), nepřestávají tlačit na EU, aby jim od nich pomohla. Odtud pak pramení návrhy, ať si je všechny státy "solidárně" rozdělí.
Pryč z neomarxistické EU
Jestliže k tomuto rozdělování dojde, bude třeba okamžitě z této neomarxistické EU vystoupit. Rozdíl mezi tvrzeními politiků a realitou je již propastný. Politici dělají, jako kdyby žádné problémy neexistovaly a když už nějaké přiznají, tak v té sebevražedné politice přesto pokračují dál. Je přeci úplně jasné, že Evropa celou Afriku a Asii nepojme, a to ani nemluvím o stoupající kriminalitě a dalších problémech, jako je stále narůstají dluh evropských zemí.
Jediné mírumilovné řešení je zařídit se po vzoru Švýcarska. EU prý vznikla kvůli tomu, aby zabránila válkám mezi národy. Přitom sem zavlekla válku jinou - mezi kulturami, válku v ulicích, válku občanskou.
Vyšlo na protiproud.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
autor: PV
