Hrob je prázdný, Kristus vstal z mrtvých. V této jediné větě není vyjádřeno pouze východisko k oslavě právě začínajících Velikonoc, ale celého křesťanského života. Ježíšovo vítězství nad smrtí není jen zprávou o jeho božské moci, ale i o tom, že i my jednou z hrobu vstaneme. Bude-li to k naší spáse nebo záhubě, o tom už každý svými skutky rozhodne sám.

Radikální obrat

Velikonoční radost si navzdory tomu, co se v naší současnosti odehrává, nesmíme nechat nikým vzít. Vždyť právě optikou Kristova triumfu můžeme nahlédnout, že síly zla nemají poslední slovo.

Vraťme se v myšlenkách na velkopáteční Kalvárii. Ježíšova potupná smrt se i jeho nejbližším jevila v těch nejčernějších barvách. Učedníci se rozutekli, pod křížem z nich zůstal jen „miláček Páně“ Jan, Ježíšova svatá matka (ta jediná plně věřila v naplnění Kristových příslibů) a několik dalších žen. Do duší budoucích apoštolů se vkrádaly pochybnosti o smyslu Ježíšova poslání. I přesto, že je jejich Mistr na tento okamžik připravoval, když nastal, nedokázali mu porozumět.

A právě nedlouho poté, co se všechno zdálo být ztraceno, se situace radikálně mění. Srdce, jež ještě před pár hodinami trpěla hlubokým zármutkem a dojmem bezvýchodnosti, jsou nyní naplněna nevýslovnou radostí a pokojem. Včera smrt, dnes nový život.

Nenechme se fascinovat zlem

Je dobré si tuto skutečnost připomínat vždy, když se nám zdá, že zlo ve světě triumfuje. Když při pohledu na různé přírodní katastrofy, války, rozkladné jevy ve společnosti a sílící vliv temných sil ztrácíme naději na lepší budoucnost. Nenechme se projevy zla fascinovat. Byla by nebetyčná hloupost, kdybychom mu věnovali více pozornosti, než dobru. Našim manželům a manželkám, dětem, přátelům a v duchu ctnosti uměřenosti pak i všem dovoleným radostem života. Ale především zdroji veškerého dobra – Bohu samému.