Milan Bauman: Roj tisíců nanodronů s výbušninami pronikne všude a nelze tomu zabránit

V počátku šlo především o pokusy s psychotropními látkami. Armádní výzkumníky v řadě zemí zajímalo, jak by se jimi daly ovlivňovat výslechy zajatců nebo dokonce celková situace na bojišti – třeba i v plošných podmínkách, obdobně jako při použití (jinak nepovolených) nervových plynů. Například původní poslání takzvané „taneční“ drogy Extáze (ecstasy, chemicky 3,4-methylen–dioxy-metamfetamin) bylo vojenské. Měla za cíl dezorientovat cizí nepřátelská vojska. To dodnes vyvolává obavy, zda se ve výzkumu nezašlo příliš daleko a není i v budoucnu možné neuvážené nasazení některých nových psychofarmak.

Člověka je možné rádiově řídit

Je třeba se však zamyslit ještě nad jinou skutečností: elektrické impulsy, jimiž je možno stimulovat jednotlivé partie mozku, mohou být vysílány i na dálku. Jinak řečeno to znamená, že je už dnes teoreticky možno člověka rádiově řídit. Do mozku lze zavést nepatrný aparát zachycující impulsy v podobě rozkazů. Není problém přenášet tyto povely ze vzdálenosti desítek kilometrů a s pomocí malého počtu řídících center ovládat v širokém okruhu všechny podřízené bytosti. Tak jako je již nyní ovládán na dálku „mozek“ rakety, mohl by být v budoucnu zřejmě ovládán i člověk. Konec konců pokusy se stimulací jednotlivých mozkových center už dávno nejsou prováděny jen na laboratorních krysách či na opicích, ale na člověku samém.

Bohatci se konečně dočkají. Stanete se geniálním sluhou

Kdysi příliš smělé myšlenky o zkonstruování „geniálního sluhy“, tj. člověka, jehož vůle by se dala elektronicky ovládat, se ve výzkumných laboratořích (i když se to stále jeví jako sci-fi) postupně stávají skutečností. Zdá se, že už vlastně ani o žádnou fantazii nejde a že by tedy skutečně jednoho dne mohli být někteří lidé rafinovaně přeměněni v „elektronické otroky“, jak vše na začátku století prorokoval anglický spisovatel Aldous Huxley ve svém vědeckofantastickém románu nazvaném Konec civilizace. Takový člověk by zcela normálně a bezstarostně kouřil, pil a konverzoval třeba o posledním utkání v kopané a přitom by měl ve své hlavě ukryt malý elektronický přijímač. Stačilo by pak stisknout vypínač a začal by projevovat radost, smutek, nenávist či lásku a ani by ho nenapadlo, že to vše mu na dálku přikazuje někdo jiný. Myslil by si, že je pánem svých činů.

Kočkovaná s jaderným odstrašením je směšná

Dnes se výše pospané výzkumy – financované z velké části americkým námořnictvem na účet Pentagonu – provádějí převážně ve Spojených státech, ale samozřejmě i jinde. Bylo by naivní si klást otázku proč. Například podle slov již zesnulého profesora Carla Rogerse (1902 až 1987), psychoterapeuta, psychologa a spisovatele literatury faktu z Wisconsinské univerzity, „dopomohou nám takové výzkumy k tomu, abychom v případě potřeby začali ovládat nejen psychicky nemocného pacienta či delikventa, ale i svého protivníka“. Jsme prý na prahu ovládnutí nové vědy, která vypadá natolik fantasticky, že kontrola nukleární energie je ve srovnání s ní směšná.

Vyhýbejte se šimpanzím haterům

Obdobně i ve Francii vyvíjel v tomto směru svého času intenzívní úsilí profesor Alfred Fessard (1900-1982). Se štábem svých spolupracovníků v laboratoři prestižní francouzské instituce věnovaná vědám v Bouloňském lesíku College de France (česky Francouzská kolej), prováděl své experimenty na opicích, přičemž k těmto účelům používal stříbrných mikroelektrod o tloušťce lidského vlasu. Elektroda se zavede do mozku narkotizovaného pokusného zvířete tenoučkou sondou, takže pronikne na kterékoli místo obsahu lebeční schránky. Elektrody zde zaváděli asi do dvaceti klíčových míst opičího mozku. Zatím největšího počtu elektrod – okolo dvou set – bylo použito u pokusného šimpanze. Zdá se však, že je to už hraniční možnost a že pro náročnější pokusy by muselo být použito jiné techniky. V umrtveném stavu se pak zvířata ponechají několik měsíců, aby elektrody a drátky mohly zarůstat do živé tkáně. Po probuzení se opice chovají zcela normálně, jako by na hlavě a uvnitř lebky žádné cizí tělísko neměly. Miniaturní stříbrné sondy jim zřetelně nijak nevadí. Vědci se zde rozhodli zbavit experiment všech nepraktických potíží s dráty a začali vysílat rozkazy na dálku rádiovými signály. Vybavili zvířata nepatrnými elektronickými přijímači a voperovali jim je mezi lopatky. V sérii experimentů si pak ověřili, že nátlak na vůli zvířete i člověka je možný. Po stisknutí tlačítka na vysílacím zařízení pokusné zvíře zvedá tlapku, ale vzápětí zneklidní a položí ji na zem. Jakmile se impuls zesílí, tlapa se zvedá a v této poloze už zůstává. Po stisknutí dalšího vypínače se excituje jiné centrum: zvíře se rozvzteklí a mřížemi doráží na své druhy. Další knoflík a opice ztichne, uklidní se, projevuje ke svým bližním náklonnost. Všechny tyto experimenty, v kontextu s tím, k čemu v podstatě měly (mají) sloužit, kladou vědě a lidstvu otázky, na které nalézt odpovědi nebude zřejmě možné jen ve vědeckých laboratořích. Hraničí s etickými normami života lidské společnosti, a dokonce s lidstvím vůbec.

Nezůstane ani stopa po vpichu. A pak atentát

Zatím snad výše popsané apokalyptické nebezpečí bezprostředně nehrozí. Dokonale cílené a přesné pokyny dálkově řízeným lidem, které by bylo možno ovládat v masovém měřítku (přes velké pokroky neurofyziologie, mikroelektroniky a dalších oborů) zůstávají stále ještě jen ve snech tvůrců těchto projektů. Vědci se dnes především obávají zneužití psychofarmakologických objevů v rukou neodpovědných jedinců. Uzpůsobovat vědomí na povel touto cestou je v dnešní době už technicky uskutečnitelné. K lepšímu, nebo horšímu. Například výzkumem už zdokonalené LSD je bez vůně, bez barvy a bez chuti. Množství, které je zapotřebí pro jednu dávku, lze stěží spatřit zrakem. V destilované vodě nakapané na kostku cukru lze zjistit pouze složitou laboratorní zkouškou. Není ani třeba žádných nástrojů – injekční stříkačky, jehly či lžičky. Nezůstane ani stopa po vpichu, která by poskytla důkazy nebo upozornila detektivy. K jeho výrobě ze dvou složek – kyseliny lysergové a dietylamidu – stačí jednoduchá tepelná reakce. Nemusí na to být ani univerzitní laboratoř či vysokoškolský titul. Nehrozí ani vážné nebezpečí zamoření. Avšak nelze vyloučit, že budou jednou provedeny pokusy i jiného rázu. Vždyť stačí pouze jeden rádiově ovládaný muž, aby proti své vůli vykonal třeba jediný atentát.

Zaútočí mozky proti člověku?

Přes obrovský rozsah dnešního poznání hlubin našeho mozku, oné malé galaxie miliard neuronů uprostřed bezbřehého vesmíru života, je zde tedy stále ještě prvek, který do žádného schématu nezapadá. Prvek nesmírně citlivý, proměnlivý, nevyzpytatelný: lidský rozum. Není proto vyloučeno, že by se jednoho dne na základě zákroků pochybných experimentů jednotlivců nebo celých skupin mohl vymknout jakékoli kontrole a jako bumerang zpětně ovlivňovat lidskou vůli. Ne nadarmo v tomto smyslu hovoří autoři science fiction o souboji člověkem stvořených mozků, v němž nakonec prohrává člověk sám. Skutečně jen před sebou samým se musí Homo sapiens sapiens mít na pozoru.

Co proti komu mají čínští vojenští vědci

Výzkum umělé inteligence i pro armádní účely dosáhl stupně, jaký byl ještě před několika lety nemyslitelný. Co vše může znamenat pro budoucnost, lze dnes jen těžko domyslet. Například mezi prioritami čínské vojenské vědy jsou biologie a možnosti jejího propojení s umělou inteligencí: velké peníze proudí z Ústřední vojenské komise na výzkum mozku a biologických i biomimetických materiálů. Obdobně ve Spojených státech zahájila v minulých letech ambiciózní program Brain Initiative (Mozková inciativa), jenž si klade za cíl „dokonale“ pochopit a prozkoumat lidský mozek. Již dnes lze mapovat mozek pomocí technologie funkčního zobrazování mozku, ovšem nově se má zkoumat až na úrovni jednotlivých mozkových buněk a nervových obvodů. Kromě předních amerických vědeckých pracovišť hraje stěžejní úlohu ve výzkumu vojenská výzkumná agentura DARPA, která se na programu finančně podílí rovnou polovinou. Stejné organizace fungují v jiných armádách.

Vážky jsou vzorem. Už dostižitelným

Vážky jsou jedni z nejlepších lovců na světě. Navzdory jednoduché nervové soustavě dokážou přesně vypočítat trajektorii své kořisti a okamžitě reagovat na změny letu. Američtí vojenští vývojáři se proto snaží jejich mozek napodobit a vyrobit jednoduché, ale výkonné počítače pro navádění protiraketových střel. Mozek vážky je jednoduchý. Informace prochází jen třemi shluky neuronů. Přesto dokáže na pohyb kořisti zareagovat za pouhých 50 milisekund. Pro srovnání: lidské oko mrkne šestkrát pomaleji. Vážky tak musí s velmi jednoduchou soustavou neurálních obvodů stihnout zpracovat spoustu výpočtů za velice krátkou dobu.

Pozor na bzučení chroustů

Výrazným trendem vývoje bojových létajících robotů je miniaturizace. I proto nyní vzniká kategorie minirobotů, označovaných jako mikrodrony a nanodrony. Zatímco mikrodrony jsou velké desítky centimetrů, u druhé kategorie to už jsou jen centimetry. Roj stovek nebo tisíců těchto miniatur s umělou inteligencí nesoucích výbušniny pronikne všude a neexistuje prostředek, který by tomu dokázal zabránit. Voják, který takové smrtící hejno ovládá, přitom může být v relativním bezpečí, nebo lze akci dokonce naprogramovat dopředu. Této koncepci se říká Miniature Tactical Munitions (MTM) a předpokládá se, že zcela změní podobu budoucích válek.

Spáchají masakry, které se nedají odhalit

Probíhající experimenty v tomto směru vyvolaly nebývalý zájem odborné i méně zasvěcené široké veřejnosti, neboť upozornily na nový typ zbraní, o kterých zatím toho příliš nevíme. Jsou jimi miniaturní autonomní mikrodrony používající technologii rozpoznávání obličeje a palubní výbušniny, aby doslova „spáchaly masakry“, které se nedají odhalit. Tyto smart neboli chytré zbraně (Weapon R) vyřadí i termonukleární výzbroj. Samotný dron má jen 3 gramy výbušniny a program na miničipu k rozlišení člověka a lidské tváře. Vědci varují, že několik států světa již tyto autonomní zbraně vyvíjí. Pokud jeden z nich je použije, může spustit další globální závod ve zbrojení. Vědci též varují, že jednoho dne budou moci koupit a používat takové drony i teroristé, aby mohli snadno zabíjet v obrovských množstvích.

Nudíte se už? Zbyl ještě americký špionážní podvodní dron

Ten americké námořnictvo plánuje využít ke špionáži, k tajným operacím, ke sběru informací za nízké viditelnosti, bojovému průzkumu a kontrole trupu lodí. GhostSwimmer je 1,5 metru dlouhý, váží 45 kilogramů a lze ho ponořit až do hloubky přes 90 metrů. Může s pomocí umělé inteligence (opět vyvíjené na základě výzkumů mozku) pracovat samostatně a data ukládat do vnitřní paměti (po vynoření je zašle operátorovi) nebo může být s obsluhou propojen kabelem pro on-line přenos dat. Nejpodstatnější je, že tento dron není zjistitelný běžnými technickými prostředky, protože napodobuje svým tvarem a pohybem velké ryby. Při jeho konstrukci je využíváno technologie biomimikrů nebo biomimetiky. Jedná se o nová konstrukční řešení, při nichž se vývojáři inspirují mozkem a živými organismy.

(Autor článku Milan Bauman je proslulý dlouholetý popularizázor vědy. Tímto a dalšími tématy se podrobněji zabývá ve své právě vydané knize Mozek: zázrak na pět – Neviditelné souvislosti dějů, které se odehrávají v naší hlavě.)