Na území východních Čech, kde je můj domov, žije i více než šest a půl tisíce občanů (či bývalých občanů, řada z těchto lidí totiž získala v průběhu let občanství české) Ukrajiny. Jde o etnické Ukrajince, ale i Rusy pocházející z ukrajinského východu, kde probíhá občanská válka.
Jak pomáhají zmíněné organizace občanům Ukrajiny, kteří u nás léta žijí a pracují a zanechali ve své zemi rodiče či dospělé děti. Jak reflektují jejich obavy o životy jim drahých lidí, o jejich bezpečnost či obyčejné přežití? A třetí otázka: jaké jsou jejich možnosti?
Český zákon o pobytu cizinců řeší možnost sloučení rodiny v zásadě přísněji, než mu to umožňuje unijní směrnice č. 2003/86/ES ze dne 22. září 2003. Zatímco podle českého zákona lze sloučení rodiny umožnit pouze manželům cizinců s povoleným pobytem, jejich dětem a rodičům starším 65 let, směrnice dává členským státům možnost za určitých podmínek povolit sloučení rodiny i nejbližším příbuzným v přímé vzestupné linii (otci nebo matce cizího státního příslušníka), zletilým svobodným dětem a nesezdanému partnerovi.
Znám konkrétní případ ukrajinského Rusa, vysokoškoláka, jehož rovněž vysokoškolsky vzdělaný syn, matematik, o možnost přijít za rodiči marně žádal před dosažením zákonem stanoveného věkového limitu i potom. Marně. Nebyl holt zraněn na Majdanu, nešlo ho propagandisticky využít a byl to – považte – Rus!
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.


