Ani jak tento výrok přesně zněl. “Bylo to horší než zločin, byla to chyba” ? Řekl to na adresu Napoleona jeho ministr policie Joseph Fouché nebo jeho ministr zahraničí Charles Maurice de Talleyrand v souvislosti s justiční vraždou bourbonského prince a vévody Antoine d´Enghien? Ať zločin nebo chyba, nebo chyba horší zločinu či naopak – prezident Václav Klaus udělal s amnestií největší chybu svého života. Takovou, že při svém projevu, kterým odpor veřejnosti proti amnestii označil za osobní útok proti sobě, v jeho podání za třetí Sarajevo, jevil známky strachu z reakce veřejnosti. Václav Klaus se bál a bojí. Stačí si tento projev pustit bez zvuku, a kdo trochu rozumí řeči těla, je doma.

Jsme malá země, kde se i zločin těžko skrývá. Zločin ? Miloš Zeman prohlásil, že amnestii považuje za zločin. A amnestii vyhlásil Václav Klaus. Je tedy zločincem sám Václav Klaus, který za amnestii nese plnou odpovědnost ? A aby této absurdity nebyl konec, vězme, že Václav Klaus prohlásil vítězství Miloše Zemana za vítězství pravdy a lásky nad lží a nenávistí a nový prezident zase konstatoval, že si na Hradě zjistí, kdo tu amnestii připravil. A co když zjistí, že se na její přípravě podílel sám Václav Klaus ? Česko je malá země, ve které se výjimečně podaří něco utajit. Zejména týká-li se to politiky. A amnestii připravili, a Ladislav Jakl se s tím netajil, jen lidé z nejbližšího okolí prezidenta. Prezident Zeman v roli poručíka Colomba bude proto jistě úspěšný. Doufám, že mu následující řádky v jeho pátrání pomohou.

Ten, kdo věří tomu, že prezident, který je považován za právního nihilistu a jehož zájem o právo se soustřeďoval na boj s justicí, na spory se soudními funkcionáři, na odmítnutí jmenovat soudcem kvalifikovaného čekatele, jak mu nařídil Nejvyšší soud – chtěl prý amnestií jen přimět justici k rychlejšímu souzení, když si vzal délku lhůt soudních řízení za důvod k aboličnímu článku amnestie, musí Václava Klause opravdu zbožňovat. Pro rozumnější zde platí přísloví: “Od Boha hřích – od lidí smích”.

Sám Ladislav Jakl mi s dovětkem “jak se mýlím” poslal z Hradu seznam deseti českých trestních kauz, kde Evropský soud pro lidská práva (ESLP) rozhodl o porušení práva na přiměřenou délku trestního řízení. Tato nepřiměřená délka se pohybuje od pěti do jedenácti a půl let a byla způsobena jak protahováním a zdržováním řízení ze strany obviněných, tak průtahy soudů. K tomu je třeba uvést vysvětlení, které odesilatel jako laik nebyl schopen poskytnout:

1/ ze samotné délky řízení, pokud ji ESLP považuje za porušení práva na spravedlivý proces, může tento soud vyvodit nanejvýše finanční sankci, když uloží příslušnému státu povinnost zaplatit souzenému finanční odškodnění. ESLP však nemůže stížností napadený rozsudek zrušit nebo změnit a samozřejmě nemůže ani zastavit trestní stíhání, podobně jako v civilním řízení. Do vnitrostátního procesu tak nemůže ESLP zasahovat. Může toliko ukládat finanční sankce státu, z něhož rozsudek pochází.