Základním pilířem školství nebylo předávání informací, ale osvojování návyků, zdůrazňování nutnosti struktur a životních rytmů, důraz na hledání morálky a uvědomování si potřeby limitů a povinností. Důležitou součástí vzdělání byla i určitá zdrženlivost, úcta a skromnost. Učitelé bývali morálními vzory a i když nebyli vždy schopni tento ideál naplnit, byli tak vnímáni a to vytvářelo nároky.

Ze základního vzdělávání se vytratily disciplíny jako je např. krasopis, který jasnou a nenásilnou formou rozvíjel součinnost fyzického projevu s myslí a podporoval tak smysl pro kázeň, která se z dnešního školství téměř vytratila. Byla to první estetická výchova, která měla vliv na utváření obecného vkusu.

Další element, který mizí ze škol je memorování. Ještě dnes s rozkoší doluji v paměti texty básní nebo fyzikálních zákonů, které jsem se ve škole naučil nazpaměť. Vytvořila se tak určitá kulturní báze, která modelovala další život.

Postava učitele ztratila důstojnost. Stává se z něho druh údržbáře, opatrovníka až sluhy.