(Mimochodem, jako mnoho nových pedagogů Akademie je ze Slovenska. Kladu si otázku, proč jsou přátelé ze Slovenska u nás tak úspěšní? Nacházím jedinou odpověď: z vděku, že mohou být v Praze, která je často vysněnou destinací našich východních bratří, jsou o něco loajálnější než my Češi. Chtěl bych dodat, že náhodou je to manžel mé bývalé žákyně, také ze Slovenska.)

Chlapec prošel kolem mne a nepozdravil. Zavolal jsem na něj a upozornil ho, že zapomněl pozdravit. Koktal. Asi ho to doma nenaučili.

Akademie pořádá závěrečnou výstavu a zdá se, že je opravdu internacionální, poněvadž na hlavní straně pozvánky je natištěno MAKE ACADEMY GREAT AGAIN a na rubu je uveden název výstavy NEW WAVE. Rozumím tomu, že je dobré, když studenti školy a návštěvníci výstavy ovládají angličtinu, ale pořád se nemohu zbavit dojmu, že jsme v Praze a úředním jazykem je čeština. Možná, že se AVU hlásí k americké menšině, která v Praze žije, alespoň její současná úroveň by tomu odpovídala. Vše originální je potlačováno, vládnou přiváté trendy. Tak to ostatně předepisuje i dementní RUV (Registr uměleckých výsledků, později výkonů), kterým se vysoké umělecké školy řídí. Upozorňuji, že je to čistá pravda, není to vtip.

Pak jsem šel na výstavu Gerharda Richtera v Paláci Kinských, která mě velmi zklamala.

Neměl jsem o tvorbě G. Richtera vysoké mínění, považoval jsem ho za běžnou německou konfekci, ale pražská výstava ho představila jako unylého kýčaře bez nápadu. Velká část Richterových obrazů vychází z fotografií. Důvod, proč malovat, se často vytrácí. Původní fotografie by stačila.