Jedná se o dostavbu v areálu Masarykova nádraží, kde má být vybudován obrovský blok, navržený známou kýčařkou Zahou Hadid, a o plánované obrovité domy na žižkovském kopci (mimochodem vyšší jak současná Žižkovská televizní věž), v kterých má být několik tisíc bytů. Tyto odporné, pseudomoderní (pseudopostmoderní) kolosy budou viditelné odevšad. Hradčany se budou proti nim krčit na druhém břehu řeky jako chudý bratr.

Chápu, že finanční skupiny, které jsou plné nekulturních zbohatlíků, chtějí podobné stavby prosadit, ale že čeští architekti s projekty souhlasí (např. Josef Pleskot), a navíc je i navrhují (žižkovské domy arch. Jiřičná), to považuji za profesní pokles, za nepochopení Prahy jako města s nádhernou pamětí. Už vůbec nechápu pražské úřady, které místo aby Prahu chránily, přistupují na podobné projekty.

Jezdím po Praze a prohlížím si, co vzniklo a vzniká. Je to typická internacionální nuda. Skoro vždy se jedná o derivace něčeho, co vzniklo již jinde, a téměř všechny stavby se vyznačují drsnou necitlivostí k tomu, co bylo kolem postaveno dříve. Bourají se normální slušné domy a staví se necitlivé skleníky, které kradou Praze magii.