Je neuvěřitelná doba. Uběhlo víc než čtvrt století od Sametové revoluce a jako by se nic nestalo. Pamatuji nadšení let 89-90 i několika dalších let, kdy většina z nás věřila, že za 25 let už nebudou existovat komunisti a trapní levičáci a že v Evropě budou vládnout klidné, demokratické poměry a my budeme žít v určitém blahobytu. To poslední se splnilo.

Vládne nám mafián, který každého ukřičí a uplatí

Nesouhlasím s bláboly levičáků o tom, jak jsme chudí, naopak, nikdy v historii jsme se neměli tak dobře. (To, že někdo, když nechce, nemusí dělat, patří mezi vymoženosti demokracie. Vzpomeňme si, jak jsme si za komunistické totality museli hledat zaměstnání, aby nás nezavřeli za příživnictví.) Současnost se mi zdá z posledního čtvrtstoletí úplně nejhorší a to z několika důvodů.

V čele Evropské unie převládli lidé plní mocenských ambicí, kteří chtějí zrušit národní státy a vytvořit statut Evropana řízeného centrálními direktivami, které z něho vytvoří nesamostatného občana závislého na rozhodnutí z Bruselu. Imigrantská vlna, která ohrožuje Evropu je důsledkem vývozu demokracie, který tak rády provádí Spojené státy ke kterým se připojila i EU. Nucená demokracie se podobá křižáckým válkám. Šířit víru či demokracii mečem, znamená jí popírat.