Jako bychom žili ve vzduchoprázdnu, jakoby se v naší zemi neděly převratné změny, které by právě při svátku státnosti měly být zmíněny. K čemu je nám prezident, který si hraje na pseudofilozofa a „bojuje“ s půl století starými myšlenkami a hovoří o umění, které je mu na hony vzdálené. Z toho také vychází jeho výběr pokleslostí, které vyznamenáním adoroval. Například kýčovitý propagátor pokleslého humoru a hrubosti Zdeněk Troška, zpěvačka bez výrazu Helena Vondráčková, která se přimazávala komunistickému režimu, trapný komik Sobota a písničkář Nohavica, jehož spolupráce s StB je stále nedořešenou otázkou. Zemanovi asi StB nevadí, poněvadž chce jmenovat do čela vlády dlouholetého spolupracovníka komunistické státní bezpečnosti. Pro náš stát je to tragédie. Zeman otvírá dveře plebejskosti a pohrobkům minulosti.

Nebyl jsem příznivcem Václava Havla, ale jeho projevy i když jsem s nimi někdy nesouhlasil, měly svojí logiku a vztahovaly se k osudu země. Prezident Václav Klaus vždy komentoval stav společnosti a perspektivy vývoje.

Současný prezident Zeman působí jako nechtěný komik, kdyby na něm nebyl vidět jeho zhoršující se zdravotní stav. Kvůli jeho slabosti jsou redukovány státní obřady na minimum. Viz oslava na Vítkově, nebo předávání medailí, které ztratily důstojnost. Vyznamenávaní si chodili pro medaile, místo, aby prezident svou úctu projevil tím, že k nim přijde a připne jim vyznamenání, jako tomu bylo dosud. Česká televizi zabírala obřady tak, aby Zemanova nemohoucnost nebyla viditelná a to je podvod v rámci předvolební kampaně. To veřejnoprávní televize nesmí. Opět se s námi hraje falešná hra, zakrývá se pravý stav věci.