Kniha Portréty odvahy se po svém vydání (1. ledna 1956) stala bestsellerem a svému autorovi vynesla Pulitzerovu cenu. Zcela právem, nutno říci, byť se najdou tací, kteří tvrdí, že její nemalá část není dílem Kennedyho, nýbrž Theodora Sorensena, autora jeho projevů. Vzhledem k tomu, kolika legendami je opředen Kennedyho život (o jeho smrti, od níž letos uplyne 55 let, nemluvě), by nás toto ale nemělo příliš překvapovat. Kennedy navíc vzbudil nemalé pozdvižení už svojí disertační prací Proč Anglie zaspala, jejímž prostřednictvím se vyjadřoval k mnichovské krizi z roku 1938.

Čím je kniha Portréty odvahy tak výjimečná? Kromě toho, že je velmi čtivá a historicky poučná, nabízí velmi zajímavou a trefnou definici politické odvahy. Jak Kennedy (2013) uvádí, každý politik je vystaven tlaku hned z několika stran. Tu první reprezentují jeho voliči, tu druhou uskupení, za něž byl zvolen, a tu třetí jeho svědomí. Vzdorovat takovémuto tlaku je nesmírně obtížné a stěží najdeme politika, který by se zavděčil všem. „Strasti politické odvahy se nad námi dnes vznášejí jako přízrak, který působí děsivěji než kdy dřív,“ píše autor na str. 42 a pokračuje: „Náš každodenní život totiž natolik prostupuje obrovská moc médií, že sebemenší nepopulární či nekonvenční čin vzbuzuje bouřlivé protesty, jaké si John Quincy Adams – když se v roce 1807 ocitl pod palbou kritiky – ani nedovedl představit. Náš politický život se natolik prodražuje a mechanizuje a je v takové míře ovládán profesionálními politiky a specialisty, kteří jim zajišťují publicitu, že idealistu, jenž přemítá o nezávislém státnictví, zburcuje ze sna nutnost uspět ve volbách a podávat náležité výkony.“

Kennedy určitě nebyl z těch, kteří kážou vodu a pijí víno. Politickou odvahu projevil hned několikrát. V dubnu roku 1961 proběhla invaze v zátoce Sviní, vojenská operace, která byla naplánována ještě za vlády Dwighta D. Eisenhowera. Skončila naprostým fiaskem a kdyby ji Kennedy včas nezastavil, mohly být její důsledky ještě katastrofálnější. Ba co víc, Kennedy za její výsledek přijal veškerou odpovědnost! Díky tomu se stal terčem nemilosrdné kritiky jak ze strany kubánských exulantů, tak pravicové opozice, která tehdy měla většinu v Kongresu. Debakl v zátoce Sviní znamenal také začátek Kennedyho „války“ s CIA.

Zmíněný neúspěch si Kennedy bohatě vynahradil v říjnu roku 1962. Právě tehdy totiž vypukla karibská krize, která mohla snadno vyústit v jaderný konflikt. I během ní prokázal Kennedy nemalou politickou odvahu. Přestože byl ze všech stran tlačen k vojenskému zásahu proti Kubě, dokázal si stát za svým a vydal se cestou diplomacie. Jeho rozhodnutí se ukázalo jako správné, ale u amerických „jestřábů“ upadl do ještě větší nemilosti. Příkladů politické odvahy bychom u Kennedyho našli celou řadu, ty, které jsem zde uvedl, jsou ovšem nejznámější. Podstata druhého z nich nicméně vychází z Kennedyho schopnosti kriticky myslet a zachovat klid i v těch nejextrémnějších situacích.