Podle americké ústavy má každý právo na život, svobodu a usilování o štěstí. Evropská unie si svou ústavu dosud neschválila (lidé ji v referendu odmítli) a tak se řídí konglomerátem smluv završených prozatím poněkud nepřehlednou Lisabonskou smlouvou. Jako mladší politický útvar, či konstrukt, však jistě chce jít vpřed. Půjde to?
Podle ekonofyziků je pro prosperitu populace nutné důkladně zvažovat investice, jinak se prosperita nedostaví. Při rozhodování o investicích hraje velkou roli tzv. diskontní sazba. Jde o to, že produktivita práce se zvyšuje a tedy dnešní koláč je lepší než příslib koláče na zítřek, jinak řečeno může být lepší ušetřit na výkonech tento rok, i když to bude znamenat víc práce v budoucnu.
Zopakujme si proto, že v kapitalistických ekonomikách je diskontní sazba určována náhodnými událostmi na peněžním trhu, které nemají nic společného s aktuálními možnostmi výroby. Sazba se řídí spekulativními pohyby mezinárodního kapitálu a nedemokratickými rozhodnutími monetárních institucí; je nestabilní a kolísá z měsíce na měsíc.
Používání takové proměnné v ekonomickém rozhodování je neobhajitelné jak z hlediska ekonomické efektivity, tak z hlediska demokracie. Je proto třeba zdůraznit, že používání diskontní sazby v socialistickém plánování v žádném případě nepředpokládá existenci peněžního trhu, úvěrů a placení úroku z úvěrů. Je to pouze parametr používaný v počítačových programech, jehož pomocí se ohodnocují sociální náklady různých alternativ výroby.
Jako diskontní sazba by se dala použít například průměrná míra růstu produktivity práce. Racionálním důvodem pro tento postup je, že pokud se za každých deset let produktivita práce zdvojnásobí, pak hodina dnešní práce bude ekvivalentní půlhodině práce vykonané na začátku další desetiletky. Protože budoucnost nikdy nemůžeme znát přesně, bylo by nutné odhadovat budoucí růst produktivity na základě jeho nedávné historie.
Také tento případ hovoří ve prospěch argumentu, že racionální ekonomická kalkulace bude reálně možná pouze v socialistickém státě a budoucí svobodné, lidské společnosti (komunismu) . Do té doby nás čekají masivní malinvestice, plýtvání vzácnými zdroji a další alokační krize, které v souběhu s degradací životního prostředí povedou k úpadku kvality života většiny populace.
Teoretické závěry ekonofyziků podporují empirická data z hospodářství, kde nás po nejdelší krizi v historii ČR čeká dlouhá stagnace. A to jsme ještě nezačali přispívat do rozpočtu EU jakožto čistí plátci, ani do eurovalu na záchranu nekryté jednotné měny euro, kterou čeká inflace.
EU si totiž prostřednictvím takovéto inflační „výroby“ peněz zajišťuje ze svého pohledu životně důležité prostředky, které by nikdy nebyla schopna pomocí sdílených daní a cel v takové míře získat. Nadále tím zamlžuje skutečnou cenu, kterou důvěřiví obyvatelé za její „služby“ (včetně „péče o měnu“) platí.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Milan Rokytka - profil