Padl sice dlouholetý autoritářský prezident Sálih, ale očekávané zlepšení se do jedné z nejchudších zemí světa jaksi nedostavilo. Vládu železné pěsti vystřídal chaos. A ten se stupňoval. Jakoby teď v Jemenu každý bojoval s každým.
Severojemenští povstalci z klanu Húsíů, hlásící se k šíitskému směru islámu, úspěšně útočí na síly věrné prezidentovi Hádímu, spojenci Američanů. Hádímu, kterého se Húsíové zmocnili v hlavním městě Sana‘á a uvrhli ho tam do domácího vězení, se podařilo utéci na jih.
Za nové sídlo legitimní jemenské vlády prohlásil město Aden. Húsíové však pokračovali v tlaku na vojenské jednotky, které Hádího neopustily, a v minulých dnech stahovali kolem Adenu smrtící smyčku.
V úterý zabrali poslední významný bod před průlivem zvaným Brána slz – ten spojuje Rudé moře s Indickým oceánem a tankery jím denně vozí 3,5 milionu barelů ropy.
Ve středu si Húsíové po těžkých bojích přivlastnili klíčovou vojenskou základnu na sever od Adenu a začaly se šířit zprávy, že prezident Hádí je opět na útěku.
Hádí býval blízkým spolupracovníkem svého předchůdce v prezidentské funkci Sáliha. Sálihovi dělal viceprezidenta. Dnes si nemohou přijít na jméno. Sálih údajně hýčká naděje, že by se mohl vrátit do prezidentského křesla. A tak poslal tu část armády, která zůstala věrná sálihovskému klanu, do boje po boku Húsíů.
Vojáci tu tedy bojují proti vojákům, šíité proti sunnitům. A to zdaleka není vše. V Jemenu má silné postavení jediná odnož Al-Káidy, která byla v posledních letech schopná účinně ohrozit bezpečnost amerických a evropských měst. A přítomen je tu i Islámský stát.
A také Írán. Bez jeho zbraní, peněz a vojenských poradců by Húsíové nemohli zabrat tak rychle tak velké území. Íránci jsou šíité stejně jako Húsíové. Rádi by posílili svůj vliv v zemi, kterou Saúdská Arábie, jejich regionální i náboženský rival, vnímá jako svůj zadní dvorek. A Saúdové, jak jinak, jsou z jemenského vývoje velmi nervózní.
Prohrávající prezident Hádí se zoufale dovolává vojenské intervence OSN a států Perského zálivu. Takový zásah by ale jemenskou válku neukončil, jen by ji vystupňoval. A pro ty, kteří by se pro něj rozhodli, by byl velice riskantní. I proto se k němu na Západě nikdo nechystá.
Právě naopak. Američané oželeli zbraně, které v rámci spolupráce v boji proti terorismu dodali jemenské armádě (zbraně a technika Made in USA v celkové hodnotě 500 milionů dolarů zmizely při současných nepokojích neznámo kde), a stáhli se ze země jak vojensky, tak diplomaticky.
Ale lze takovou rozpadající se zemi, v níž zesilují teroristická hnutí, ponechat úplně napospas jen jí samotné? Na to jsou nebezpečí, která by odsud mohla Západu hrozit, příliš velká.
Diplomacie své možnosti ještě nevyčerpala. Válčící strany by se co nejdříve měly sejít u jednacího stolu a dohodnout příměří a spravedlivou dělbu moci.
K moderaci rozhovorů je připravena OSN. Znepřáteleným stranám však ještě někdo musí vysvětlit, že mírové řešení je i v jejich zájmu. Takže jim bude zapotřebí nabídnout něco, čemu neodolají, a asi jim také něčím pohrozit. Úspěch rozhovorů není zaručen. Ale kdyby se dostavil, byl by to i úspěch Západu.
Komentář zazněl v pořadu Českého rozhlasu Plus Názory a argumenty Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: rozhlas.cz
