Jedinou skutečností, který zkalila Benjaminovi v těchto pohnutých dnech radost, byl stále se zhoršující vztah se synem. Ten v Londýně vystudoval prestižní právní fakultu a jeho přinejlepším lehkovážný životní styl dělal otci stále větší starosti. Ačkoliv byl 32-letý William ve Filadelfii řádně zasnouben, oddával se všem neřestem a pokušením, které Londýn bohatým mladým mužům hojně nabízel. K otci si chodil pouze pro peníze a k dovršení všeho začali doktora Franklina navštěvovat i věřitelé, u nichž si William bezstarostně napůjčoval značné částky. V únoru 1762 se mu narodil nemanželský syn a totožnost matky byla po dohodě s její rodinou nakonec pečlivě utajena. Novorozenec, pojmenovaný Williamem Templem byl dán k spolehlivým pěstounům. Všechny domluvy požitkářskému a lehkomyslnému Williamovi nevedly k ničemu. Toho využili Franklinovi odpůrci a Williamovi, sotva dostudovanému právníkovi bez praxe a s bídnou pověstí nabídli místo guvernéra New Jersey s jasným záměrem dostat do šachu jeho otce. William pochopitelně přijal a náhodou jistě nebylo ani to, když zrušil své předchozí zasnoubení a již 4. 9. 1762 se oženil s Elizabeth Downesovou, dcerou bohatého plantážníka z Barbadosu. Brzy po svatbě odcestoval i s manželkou do New Jersey ujmout se svého výnosného královského úřadu.

Koncem roku 1763 se B. Franklin navrátil do Filadelfie a občané města svému věhlasnému rodákovi připravili velkolepé přijetí. Pensylvánský parlament mu udělil četné uznání za vše, co pro vlast v Londýně vykonal. Opět se také našli pomlouvači, osočující Franklina že se „odcizil“, že „zpychl“ a pohrdá chudou vlastí po londýnských palácích. Jeden si prý také zakoupil a rozházel miliony za přepych, livrejované služebnictvo a kočáry. Podle očekávání jim však nikdo příliš nenaslouchal. Touha lidu po hrdinovi, po vzoru pro sebe a své děti musela být a také byla naplněna. Franklin se ovšem nehodlal nikde vystavovat jako nějaký idol a opět plně vrhl do práce. Jako ředitel pošt měl spoustu práce s rozšířením sítě poštovních stanic také v nových provinciích. Pensylvánský parlament jej v květnu 1764 zvolil mluvčím v záležitosti donucení Pennů k plnění občanských povinností. Jejich právníci totiž hledali a využili totiž každé příležitosti aby plnění dekretu co nejvíce ztížili a zkomplikovali.

S novými povinnostmi se podstatně rozrostla Franklinova korespondence.jak soukromá, tak pracovní s mnoha novými osobními přáteli, univerzitami, knihovnami, muzei, vědeckými a společenskými institucemi v Anglii i na kontinentě. Také další Franklinova „dítka“, jako Americká filosofická společnost (zal. 1743), Pensylvánská Akademie, Charita a Vysoká škola (založené r.1749 a otevřené 13. srpna 1751) vyžadovala po letech nepřítomnosti spoustu péče a pochopitelně prostředků. Spolu s dr. Samuelem Johnsonem (ten později založil také dnešní Columbia College) si nalezl čas stvořit nejen školní osnovy, „new model“ vzdělávání, ale napsal také několik statí do jeho knihy Elementar Philosofica pro potřeby rodícího se amerického vysokého školství. Při vší této činorodosti Benjamina Franklina by už téměř bylo podezřelé, kdyby se však omezil „jen“ na školství. Spolu s dalším starým členem Junta dr. Thomasem Bondem založil slavnou Pensylvania Hospital. I nemocnice zvláště v počátcích chtěla od svých zakladatelů mnoho práce a pochopitelně peněz.

V souladu se svým rozhodnutím ze 40tých let se podnikatelským aktivitám již většinou přímo nevěnoval, ale uzavíral „společnické“ smlouvy se spolehlivými obchodními partnery. Např své tiskárenské impérium r. 1747 fakticky svěřil svému předákovi Davidu Hallovi, který zajišťoval po 18 let veškeré řízení a odesílal svému někdejšímu zaměstnavateli 50% zisku, než mu přešlo do vlastnictví. Podobně postupoval i v dalších svých podnicích, což mu zaručovalo sice menší, ale stabilní přísun financí k realizaci jeho četných pokrokářských vizí, které by jinak neodvratně skončily jen mezi bláhovými představami dalšího snílka.

Jelikož konečná mírová smlouva přiřkla Británii nejen Kanadu, ale také Louisianu, která v té době zahrnovala celou střední část dnešních USA od Mexického zálivu až po oblast Velkých jezer, otevřely se kolonializaci dosud nevídané obzory - ale také dosud nevídané problémy. S výjimkou kmenového svazu Irokézů byla tato nesmírná území osídlena sice řídce, ale prakticky výhradně ostře nepřátelskými indiánskými kmeny. (Franklin sám hovořil o asi 200 000 Indiánech na všech těchto teritoriích. Tolik k současným sprostým a zároveň idiotským lžím o údajných „stamilionech Indiánů povražděných Američany!“). O cca 80 000 Francouzích v Kanadě ani nemluvě. Již ve 30tých letech Franklin zveřejnil svoji první obsáhlou populační studii, která přesvědčivě dokazovala, že v Americe roste populace mnohem rychleji než ve Starém světě a přičítal je přímé úměře mezi dostatkem kvalitních potravin a dostatkem volné půdy k zušlechtění. Potvrdil, americká populace může neomezeně růst dokud bude mít k dispozici další volnou půdu – a naopak, když tento poměr mezi počtem obyvatelstva a dostatkem potravin není vyrovnaný, dojde nutně ke kolapsu. Jeho práce o demografii znal i A. Smith a později z nich vycházel proslulý Thomas Malthus.