Virálně se nešíří jen viry, ale i myšlenky, nápady a návyky (obzvláště ty špatné). Např. zpátečnický, Trumpismus: kolik už vyprodukoval plagiátních trumpíků a takytrumpů po celém světě, a tím prosadil štěpící stranický přístup, namísto jednotící a přirozené spolupráce svobodných trhů. Ekonomiku nám řídí pochybné intervence politiků.

Po pandemii se formuje hospodářská krize a nezaměstnanost apokalyptických rozměru 30. let (jakou ji prožívali i naši Baťové.) Zdravotní i politická pandemie jsou s ekonomikou spojené nádoby: je třeba je zvažovat současně: vytvářet tak novou imunitní odolnost lidstva, při prosazení spolehlivé, rovnovážné a přirozeně resilientní uspořádání ekonomiky. Dost bylo sociálního inženýrství stranických vládců. Potřebujeme trvalý program posilování imunity, kombinovaný s vyváženou, soběstačnou, odolnou a přirozeně spolupracující, lokálně integrovanou ekonomikou.

Virálně se šíří i zastaralé, dnešním výzvám již neodpovídající vzdělávání, politické intervence v ekonomice, rezistence vůči novým technologiím, kopírování a plagiarismus, atp. Největší kalamitou je však sílící tendence k monokultuře – v zemědělství, průmyslu, vzdělávání – o politice ani nemluvě. Příroda nesnáší monokulturu, usychá a hyne. I lidé potřebují spíše pestrost, rozdílnost, a doplňování se ve spolupráci, ne „mono“. Nelze přece postavit úspěšný fotbalový tým ze samých pravých křídel.

Nelze tedy stále učit nové generace - všechno stejně a všechny totéž. Nelze je učit myslet CO, ale hlavně JAK myslet. Jak hledat svoji vlastní cestu, jak prosekávat nové cesty – ne se jen vracet k těm starým, prošlapaným až do nikam. Kdo nachází cesty nové, obohacuje svět, přidává nové příležitosti. Kdo však jen kopíruje cesty již prošlé, oslabuje svět a zužuje možnosti pro mladé generace. Máme-li na všechno, všichni, stejný (stranický) názor, kde a jak budeme nalézat postoje a řešení k problémům nikdy předtím nepoznaným?

Chybí nám i ekonomové. Produkujeme závěje analytiků, kteří popisují a interpretují to, co se již stalo; pokud možno všichni stejně, na přání politicky tažených medií. Ekonom však hledá a umožňuje popsání a pochopení budoucnosti, evoluční a transformační proces přizpůsobení se novým výzvám a novým realitám. (Jak učil prof. Deming: Nelze nikam dojet bezpečně, s pohledem upřeným do zpětného zrcátka.) Namísto toho, viz ideu z analytické dílny ČR: Ekonomiku musíme rychle zmrazit, a pak ji znovu probudit. A je to? Není třeba její transformace, aby se tragické selhání již neopakovalo?