Stát se pravoslavným mnichem není jednoduché. Již v patnácti lze nastoupit na cestu věnující se pouze církevním povinnostem. Srbská pravoslavná církev (SPC) disponuje celkem sedmi středními církevními školami internátního typu. Patnáctiletý chlapec v tu chvíli musí zapomenout na maminčino pohlazení a otcovu pomocnou ruku. V internátu se vstává ve tři čtvrtě na šest a nejprve následuje modlitba a teprve po tři čtvrtě hodině snídaně.Mimo Svatého písma a historie se tu také učí čtyřem cizím jazykům (církevní staroslověnštinu, řečtinu, ruštinu a angličtinu). Volný čas spočívá ve čtení knih v učebně pod dohledem a nikdo se přitom nesmí bavit s jinými studenty. Do města se mladý student dostane pouze dvakrát do týdne na čtyři hodiny odpoledne. Vše se řídí pravidlem: naučíš-li se žít osamoceně, snadněji projdeš životem. Nesmí se pít alkohol ani kouřit. Existuje jediný trest, a to je vyloučení ze školy, kterou musí rodiče platit. Teprve po pěti letech se může dočkat maturity, zazpívat si hymnu „Bůh buď pochválen", slavnostně poobědvat a rozloučit se se školou za zpěvu písně „Mnoga ljeta".

V současnosti k výkonu kněžského povolání tato škola nestačí a je nutné navíc vystudovat bohosloveckou fakultu, která podle směru je tříletá (praktický směr)nebo čtyřletá (všeobecný směr, ta je určena těm, kteří nechtějí být pouze knězi, ale chtějí se zabývat i bádáním).

Každý z kandidátů na pravoslavného kněze se musí oženit, poté se nejprve stane diakonem, pak knězem a dostává na starost farnost – parohiju.