Zato, co se týče Ruska, se často mluví o dekomunizaci a dokonce i nyní se začíná v Rusku o tomto znovu diskutovat.

Jestliže se dekomunizací rozumí pouhé ničení symbolů bývalého socialistického režimu, kdy monopolně vládla komunistická strana, tak je to zjevná malichernost. Dekomunizace v ideologickém smyslu bývá daleko dramatičtější a závažnější.

Letos tomu bude přesně pětadvacet let, kdy došlo ve dnech 19. až 21.srpna v Moskvě ke známému puči vedeném částí členů Komunistické strany Sovětského svazu. To mělo za následek, že prezidentským dekretem byla činnost této strany v listopadu 1991 zakázána, její organizační struktury rozpuštěny a majetek byl zabaven. Velké množství členů strany znechucené částí svého vedení začalo odevzdávat stranické legitimace. Nicméně o rok později Ústavní soud vydal výnos, že bylo protiústavní zakázat základní organizace strany. Dále však odsoudil „neohraničenou moc opírající se o nevelkou skupinu partijních funkcionářů v čele s politbyrem.“ Již předtím začaly vznikat z bývalých členů strany různé nové organizace pod jiným názvem jako Pracující Rusko, Ruská komunistická dělnická strana, Strana ruských komunistů apod. 26.března 1993 vzniká Svaz komunistických stran – Komunistická strana SSSR  se sekcí Komunistická strana Ruské federace. Ta se stává nejmasovější a dostává se jí podpory od ostatních komunistických stran. Strana se dostala do parlamentu a v letech 1998-1999 byla dokonce ve vládě.

K té době Michail Gorbačov ve své knize „Žizň i reformy“ píše o přelomovém momentu komunistické strany – KSSS na sjezdu v roce 1990: „Delegáti sjezdu a celá společnost očekávali odpověď na otázky – jaký bude profil strany, proč se reformovat?“ Strana se změnila za pouhé dva roky. Ještě předtím byl Boris Jelcin nula. Na sjezdu v přímém televizním přenosu Jelcin požádal o slovo, vydal známé krátké prohlášení o konci svého členství, položil členkou legitimaci na stůl, otočil se a rázným krokem uličkou odkráčel. Zmizel za dveřmi. Masa delegátů ztichla, křik, hluk – se nekonal. Všichni v sále ztuhli. To je více méně známý popis konce KSSS – zde podle agentury TASS. Všichni věděli, že něco visí ve vzduchu, ale nevěděli co. Včera po pětadvaceti letech od události bývalý premiér a člen politbyra Nikolaj Ryžkov vzpomínal v televizi Russia Today: „Já i moji soudruzi tehdy navrhovali rozdělit stranu na dvě křídla – jedno čistě konzervativní a druhé čistě demokratické.“ K tomu dodává, že nakonec měly vzniknout dvě strany, které by mezi sebou soutěžily, ale k tomuto návrhu nakonec nedošlo.

Tak se stalo, že dva měsíce po sjezdu 9.října 1990 Michail Gorbačov podepsal zákon o vzniku občanských sdružení.