Minulý pátek se jen několik kilometrů od Bělehradu v obci Busije, která je největší obcí krajinských srbských vyhnanců, konalo velké shromáždění. Žije zde pět tisíc krajinských Srbů, kteří byli vyhnáni ze svých domovů z Chorvatska, ze severní Dalmácie, Liky, Kordunu a Banije. Na shromáždění promluvil patriarcha srbské pravoslavné církve Irenej, který nejprve připomněl oběti Srbů za druhé světové války v Chorvatsku, kdy se tato genocida stala největší po židovské a arménské. Na závěr svého proslovu však volal po smíření obou národů, když řekl, že jsou si nejblíže. „Měly by se proto vzájemně smířit a myslet na svoji budoucnost,“ uvedl otec Irenej. K připomínce operace Bouře byl v bělehradském deníku Politika publikován článek odkrývající pozadí této události. Text článku „Město Knin zaplatilo daň za mír s Bosnou“ jsme přeložili.

Načasování konce války s Chorvatskem bylo určeno v USA. Bill Clinton chtěl být podruhé prezidentem a zvítězit v roce 1996 ve volbách. Měl velmi naspěch.

Konečný účet za válku v Bosně a Hercegovině se nedařilo vytvořit, aniž by za „útratu“ nezaplatila Republika Srbská Krajina (chorvatské území, kde žili Srbové). Jednalo se o jakousi „daň“ za mírovou smlouvu a platidlem se měla stát a stala se území chorvatské Krajiny – kninská republika. Jednalo se o špinavý obchod trojice Milošević- Tudjman – Karadjić. Dohadovali se a kupčili s krví obětí – jak obětovat krajinské Srby, kolik a kde padne kilometrů čtverečních. Výsledkem bylo obětování Republiky Srbské Krajiny. Vše mělo vypadat tak, že to ani jinak nejde vyřešit a za oběť musí padnout další území - pro změnu v Bosně – území kolem Drvaru, Grahova, Petrovce a Glamoče. Jen proto, aby se město Knin v záhoří Dalmácie ocitlo ve smrtelných kleštích jednající skupiny politiků.

Jak bylo uvedeno, Bill Clinton měl naspěch. Tím klíčovým bodem byly klíčové primárky ve státě New Hamsphire. Pravdou je, že bylo rok do voleb a zejména zahraniční politika není pro USA klíčovou. Na zahraniční politice nelze volby vyhrát, zato je lze prohrát. Clinton nechtěl nic riskovat a problémy jeho zahraniční politiky musely zmizet z titulních stran novin.

To se ale nedalo provést bez insiderů, kterým mohl být i Slobodan Milošević. Západu bylo jedno, kdo to je. Proto lord David Owen ve své knize Balkánská odysea, když popisuje Miloševiće, uvádí: „Je znalcem USA a dokáže zasvěceně diskutovat o demokratech a republikánech nebo o nevyzpytatelném významu amerických primárek v New Hamsphire.“

Britský politik lord Owen, jmenovaný premiérem Johnem Majorem jako vyjednávací komisař pro válku v bývalé Jugoslávii, když v Athénách čekal na letadlo, se kterým by odcestoval na jednání do Bělehradu, zcela náhodou zde potkal předsedu amerických demokratů Chrise Spyrou z New Hamsphire, který právě přiletěl z Bělehradu, kde jednal s Miloševićem. Americký politik se svěřil lordu Owenovi, že dostal od Clintona instrukce, že by „Bosna měla být až tím posledním problémem, který by mohl zhatit úspěch v New Hamsphire.“ Příkaz zněl: Vše v Bosně ukončit do začátku americké kampaně.