Jako kdybychom četli úryvek z novější podoby z  některého klasického ruského románu. Až takou tragickou podobu mívá tvář kapitalistického podnikání. Nyní jej Rusko zakouší na vlastní kůži a snaží se formu tohoto společenského řádu, který se zde od dob Jelcinových ujal, analyzovat a změnit.

V Rusku vychází známý americký časopis o byznysu a jeho úspěších Forbes, který si potrpí na žebříčky neúspěšnějších z úspěšných. Zde se o případu z Artěmovska nedočtete, ale můžete si zato přečíst, kdo se umístil mezi dvoustovku největších ruských boháčů (nejbohatší je Vladimir Potanin vlastník společnosti Interros a má největší podíl ve společnosti Norilskij nikel). Mohli byste se možná dočíst, kdo z ruských miliardářů chodí do kremelských komnat na čaj. Tato investigace je v médiích běžná. Kdysi se psalo o sedmičce Čubajs, Berezovskij, Potanin, Gusinskij, Ambrovič, Viachirev a Aven, oblíbenci Jelcina, které ruská média postupně překřtila na oligarchy.

Od prostého vyjmenování ve Forbesu přichází s určitým rozborem novým poměrů server deníku Kommersant v tématu nazvaném „Liga výjimečných podnikatelů“.

Všímá si ruských podnikatelů z několika úhlů. První je mediální pozornost, které vévodí Alexander Miller, šéf Gazpromu, za ním German Gref (šéf Sberbank) a Igor Sečin (šéf Rosněftu). Kommersant dává do souvislosti mediální popularitu lidí z oblasti ropného byznysu a bankovnictví se situací na Ukrajině a západními sankcemi. Tito lidé nejvíce ovlivňovali ruské ekonomické dění. Kommersant u nich hodnotí především umění přeorientovat se ze zahraniční agendy na domácí.

Alexander Miller je jedničkou jak televizí, tištěných médií, tak i internetu (viz)