Část města po dvoudenních bojích policie se skupinou třiceti albánských teroristů připomíná spáleniště a zbořeniště. Výtka k makedonským politikům od mladého člověka vypsaná na zeď v Kumanovu není v bývalé Jugoslávii něčím neobvyklým – je zde řada národnostně smíšených manželství. Jejich děti nechápou a nechtějí chápat rozhádanost politiků, která následně vyvrcholí v konfliktech, navíc krvavých. Makedonie je dvoumilionový mnohonárodnostní stát, kde třetina obyvatel – kolem půl milionu - jsou Albánci. Za celou dobu existence samostatného státu od roku 1989 zdejší politici nenašli východisko z etnických problémů (o tomto jsme již psali: Albánci v Makedonii vyhlásili Republiku Iliridu. Cesta k tzv. velké Albánii?)

Zřejmě by se dalo o etnickém problému psát, a to hodně, navázat na Srbsko, kterému konfliktem v Makedonii hrozí v jeho jižní části (je zde rovněž albánská menšina) vypuknutí války. Dokonce se již začalo v médiích bývalé Jugoslávie psát o možné nové válce, která by pohltila jih Srbska, Makedonii a Kosovo. Po teroristické akci v Kumanovu, kde padlo osm policistů a čtrnáct teroristů, se začalo teoretizovat o rozpadu Makedonie.

Všechny uvedené okolnosti jsou dlouhodobějšího charakteru a makedonští politici se s problémy potýkají již od vzniku státu (největší ozbrojený konflikt v roce 2001 řešila tzv. Ochridská smlouva) a vždy se v této souvislosti mluví o konci Makedonie. Ani Srbsko nemá zájem Makedoncům pomoci, neboť jim nemůže odpustit uznání Kosova jako samostatného státu.

Další paralela by se dala vést o tom, že makedonský premiér Gruevski má velké vnitřní problémy s vypuknutím aféry s odposlechy a s podrobnostmi kolem zabití demonstranta policií před čtyřmi lety. To má být údajně důvod, proč premiér nyní vytáhnul etnický incident, aby zastřel své problémy, ukázal se jako ochránce západních hodnot v boji proti mezinárodnímu terorismu, a tím si udržel i nadále svoji pozici.

Do konfliktu se vložila Moskva