Mike Pence pochopitelně označil tento summit za historický a dodal: „Prezident USA Donald Trump mě osobně sem poslal na znamení americké sounáležitosti s tímto regionem.“ Není třeba zdůrazňovat, že šlo ve skutečnosti o projev jakési odměny vládě Černé Hory za její úsilí o vstup do NATO. Pence ve své řeči také jen potvrdil, oč zde běží, když poděkoval premiérovi Černé Hory Duško Markovićovi, za odvahu, se kterou se postavil proti Rusku, když prohlásil, že místo zemí tohoto regionu je na Západě. K tomu Pence dodal: „Rusko dále pokračuje v určování svých hranic silou. V zemích západního Balkánu se Rusko snažilo o destabilizaci a podrývání demokratického procesu.“
Americko-jadranská charta byla založena v roce 2003 jako určité spojenectví některých zemí západního Balkánu s USA, a to s cílem vstupu do NATO. Ostatně bod deset této charty zní jasně: „USA jsou trvale zainteresované pro nezávislost, teritoriální celistvost a bezpečnost Albánie, Chorvatska a Makedonie. Velice intenzivně podporují jejich úmysl integrovat se do společenství demokratických euroatlantických zemí.“ Z textu vyplývá, že není do strategie zapojená Bosna-Hercegovina, a právě o to nyní USA projevily velký zájem. Usilují o to, aby tato nejchudší země západního Balkánu vstoupila do NATO.
Turecká opozice
Jestliže se píše a mluví o Balkánu, nelze bez Turecka. Regiony Balkánu mají oči upřené k Turecku a platí to i opačně. Například u bosenských serverů a médií je na denním pořádku psát o dění v islámském světě a zejména Turecku. Tak se zde objevil analytický článek o turecké opozici nazvaný „Tvrdá skutečnost o turecké opozici: Proč je těžké postavit se proti Erdoganovi“. V něm se píše o tom, že konečně turecká opozice pochopila, že vůči Erdoganovi bude muset vzít rozum do hrsti. Zdá se přitom, že si to ale uvědomila až příliš pozdě. Možnostem opozice zabránilo především dubnové referendum, které mu umožnilo nejen ustanovit silný prezidentský mandát, ale také mít kontrolu nad soudnictvím a bezpečností. Turecké opozici nezbývá než se přizpůsobit, napřít veškeré své síly a připravit se na prezidentské a parlamentní volby v roce 2019.
Jediným zatím úspěšným krokem opozice byl třítýdenní červnový Pochod spravedlnosti Ankara–Istanbul organizovaný Kemalem Kiliçdaroglumem z Republikánské lidové strany – CHP, kterého se účastnily statisíce. Tento pochod získal podporu také levicové Lidové demokratické strany – HPD a tak i pravicové Strany národní akce – MHP. Z MHP chce na pevné postavení Erdogana zaútočit bývalá ministryně vnitra Meral Aksenerová, která nedávno oznámila, že hodlá založit novou stranu. Údajně právě tato politička představuje největší nebezpečí pro Edogana, neboť má příznivce stejně jako turecký prezident v podobné sortě náboženských a nacionalistických voličů. Aksenerová je naprosto konzervativní a mluví se o ní jako o turecké Marine Le Penové. Vede jestřábí politiku vůči kurdským povstalcům (více článek Turkey's 'Iron Lady' Meral Aksener Is Getting Ready to Challenge Erdogan Time.com). Slabinou veškerých scénářů turecké opozice je podle bosenského článku to, že se spoléhají na to, že v roce 2019 půjde o svobodné a spravedlivé volby.
Albánský rozruch
Ten podle srbských tajných služeb měli způsobit Albánci tím, že vytvořili tajný plán na narušení makedonsko-srbských vztahů. Podle tohoto scénáře se měla skupina Albánců převlečená do srbských vojenských a policejních uniforem pohybovat v pásmu makedonsko-srbské hranice v těžko přístupném terénu. Tato stanoviště měla být zdokumentována a předána makedonské straně a plán spoléhal na to, že Srbsko bude obviněno z narušování suverenity a teritoriální integrity Makedonie. Cílem mělo být vyprovokování ozbrojeného povstání a Bělehrad měl být obviněn, že pretenduje na část území svého jižního souseda. Náhradní scénář měl vyvolat špionážní aféru se zatýkáním srbských špionů v Makedonii. Základním motivem bylo vyvolat napětí, které by se přeneslo do Kosova.
Ze zprávy vyplývá, že srbsko-makedonské vztahy nejsou zdaleka OK, jak se o tom vyjadřoval makedonský prezident po nedávné návštěvě srbského protějšku Aleksandara Vučiće ve Skopji. Zřejmě je tomu opačně, neboť srbská bezpečnostní služba zároveň přichází s informacemi, že Makedonie připravuje zatím nespecifikovaná obvinění Srbska. Média pak spekulují o tlaku Albánie na novou makedonskou vládu. Je zde ve hře tzv. Tiranská platforma, která určuje vzájemné vztahy po volbách v Makedonii, kde se moci ujal Zoran Zaev ze Sociálnědemokratické strany s podporou stran albánské menšiny. Tato smlouva podepsaná v lednu 2017 v Tiraně definuje demokratický vývoj v zemi až ke směřování k členství v NATO. Dále se zde mluví o tom, že makedonský parlament odsoudí genocidu nad Albánci v letech 1912–1956. Toto srbská média tlumočí jako odsouzení především srbské genocidy nad albánským obyvatelstvem. Zároveň ale podtrhují další závažnou skutečnost, kterou má být federalizace Makedonie.
„Makedonci jsou Bulhaři“
Zatímco vztahy Makedonie se Srbskem a Řeckem jsou napjaté, s dalším sousedem Bulharskem se vztahy zlepšují. Přispěla k tomu v tomto týdnu podepsaná dohoda o přátelství, dobrých sousedských vztazích a spolupráci. Je to první dohoda od rozpadu Jugoslávie, kterou obě země podepsaly bez zprostředkování třetí strany. Zajímavá je interpretace makedonského premiéra Zaeva, který dohodu popsal jako pozitivní vzkaz k EU a NATO. Většinová opoziční pravicová strana VMRO-DPMNE se postavila proti podpisu této smlouvy a tvrdí, že smlouva obsahuje kontroverzní body, které v budoucnu mohou Makedonii uškodit, a to jejím národním zájmům, makedonskému národu, jazyku a historii. Poukazují na to, že v textu není vůbec řeč o makedonském národu, a tím není uznáván makedonský národ v Republice Makedonie. Makedonci se tím podle opozice vlastně stávají Bulhary. Proto se očekává bouřivá debata v makedonském parlamentu.
Připomeňme, že po rozpadu Jugoslávie tzv. Badinterova komise řešila různé sporné záležitosti v bývalé Jugoslávii, mezi které patřil i název Makedonie. Řecko navrhovalo různé názvy jen, aby nebylo použito slovo Makedonie. Tak přišlo s názvy jako například Vardarská republika nebo Republika Skoplje.
Bulharsko sice uznává Republiku Makedonii, ale často se v balkánských médích setkáváme s názorem, že Bulhaři jsou vnitřně přesvědčeni o tom, že jde jen o jejich odštěpenou provincii a že makedonský jazyk neexistuje. Proto je navržená bulharsko-makedonská smlouva tolik sledovaná. Více článek Makedonija: U toplom zagrljaju Bugarske.
Připomeňme navíc událost starou kolem pěti let. Režisér Darko Milevski točil film nazvaný Třetí poločas (Treto poluvreme), který nejprve nedokončil a zastavil práce na něm. Je to příběh z druhé světové války o fotbalovém trenérovi německo-židovského původu, který dovedl jeden makedonský klub k titulu mistra ligy. Řeklo by se, nic zvláštního. Ovšem film vyvolal bulharsko-makedonskou roztržku, která zastavila dokončování filmu. Ve filmu totiž nešlo ani tak o fotbal, jako o popis holokaustu makedonských židů. V březnu roku 1943 pozatýkala makedonská police loajální bulharskému režimu kompletní židovskou populaci Makedonie. Ti byli naloženi do dobytčáků a odvezeni do Osvětimi. Pouhá dvě procenta ze 7 200 židů přežila.
Reakce z Bulharska nedala na sebe dlouho čekat a někteří politici reagovali slovy: „Opět jsme svědky, jako již mnohokrát, že Makedonie propaguje svoji identitu skrze lživou interpretaci dějin.“
Kuriozita – bílé botky
Vraťme se ještě k summitu Americko-jadranské charty. Obvykle podle protokolu se na takových významných akcích vytváří tzv. „family photo“ – společná fotografie účastníků.
family photo summit Americko jadranská charta
Prohlédneme-li níže tuto fotografii, chybí na ní albánský premiér Edi Rama. Pochopitelně, že to vyvolalo řadu otazníků. S odpovědí přišel bývalý albánský premiér a prezident Sali Beriša, který na sociálních sítích napsal, že Edi Rama měl na sobě bílou sportovní obuv, a to bylo údajným důvodem, proč se na fotografii nenachází.
Edi Rama ve sportovní obuvi na summitu
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
