Jeho článek „Vymezení vztahů s Kosovem jako trvalé řešení“ (ZDE), který včera vyšel v nejčtenějším srbském deníku Večernje Novosti lze stručně sumarizovat do tří nejzávažnějších stanovisek: Vytvoření Společenství srbských obcí v Kosovu, srbské pravoslavné církve v Kosovu by měly fungovat podle tzv. athoského modelu (viz Mnišská republika Athos) a finanční vyrovnání za uzurpovaný srbský majetek.

„Kosovská otázka je otázkou života a smrti Srbů. Odpověď na ni určí osud tohoto národa v tomto století,“ začíná svůj článek srbský ministr a dodává, že je třeba Srbsko srovnávat v roce 1918 a dnes, přitom si uvědomit, že v první světové válce zahynula celá polovina srbské mužské populace. Zatímco v Evropě v 19. a 20. století vznikaly národnostní státy, Srbsko odložilo řešení až na konec minulého století. Podle Dačiće svojí nereálnou a utopistickou politikou ztratilo vše, co dříve krví vydobylo. „Proto je třeba mít strategii nebo nový PLÁN, neboť jsme národem, který neví, co chce,“ napsal kriticky srbský ministr zahraničí a k tomu dodal, že právě proto je kosovská otázka klíčovou.

V odstavci nazvaném Osmanské snahy popisuje známé historické pnutí mezi albánským a srbským obyvatelstvem v Kosovu a touze po vytvoření tzv. velké Albánie, která by naplnila snahu Západu a islámu vrátit se na toto teritorium. Dále uvádí, že jako důsledek bombardování NATO nechápe dnes „chybějící srbskou argumentaci k problému dokazování albánské anexe srbského etnického území zvaného Severní Kosovo. Anexe zabíhá v hloubce 46 kilometrů do centrálního Srbska.“ Podle Dačiće dochází tak ke spojení s bosenským Sandjakem, čímž vzniká „osmanský historický prostor“, na který turečtí politici společně s bosenskými nahlížejí jako na turecké teritorium. Srbský ministr zahraničí to považuje za největší srbskou porážku ve dvacátém století.

V závěrečné části svého článku, který působí jako výzva k Srbům, Ivica Dačić popisuje dvě pro něj naprosto nepřijatelné koncepce. Jedna je, že Kosovo je srbské a druhá, že je vše ztraceno a je třeba Kosovo odevzdat. Pochopitelně, že obě varianty jsou záhubou Srbů. První koncepce by znamenala válku, která je dnes za dané konstelace již dopředu prohraná a druhá je naprostou prohrou.

Obě strany musejí přijmout jen trvalé řešení kosovského problému, což je možné pouze dohodou Srbů a Albánců, ve kterém každá ze stran něco získá, ale zároveň ztratí. Tím srbský ministr zahraničí naznačil svoji základní myšlenku, kterou je vymezení toho, co je albánské a co patří Srbsku, s normalizací vztahů. Zde podal definici shora uvedených tří stanovisek.