Jmenoval se David Robert Jones, ale to se dalo splést se zpěvákem Davy Jonesem ze skupiny Monkees, proto se stal, jak jej všichni známe, Davidem Bowiem. Vždy zaujal svojí tváří, vlasy a jak se strojil. Kariéra je téměř britsky čítanková: pochází z chudého londýnského předměstí, popral se s kamarádem a poškodil si rohovku, ve třinácti začal hrát na saxofon, po střední škole pracoval v reklamě, pobýval v buddhistickém klášteře ve Skotsku, motal se kolem divadla... První přišla skladba v roce 1967 „The Laughing Gnome“, která o několik týdnů později vyšla jako album „David Bowie“, což je amalgam popu a psychodeliky. Album bylo bez úspěchu, který se dostavil až v roce 1969 s albem Space Oddity vyprávějící příběh astronauta majora Toma. Píseň Space Oddity se stala hitem číslo jedna ve Velké Británii a v USA se dostala mezi patnáctku nejlepších. Pak už to jelo a jeho každé album bylo hitem a těšilo se velkému očekávání, například jeho vystoupení s kytaristou Mickem Ronsonem, experimenty s hudbou i drogou v Berlíně, infarkt v roce 2004 nebo jedny z posledních významných děl v roce 2013 The Next Day nebo těsně před smrtí divadelní projekt Lazarus (muzikálová adaptace románu Waltera Tevis – Muž, který spadl na Zemi, Bowie psal scénář a písničky) až po to, že když vydává své nové album Blackstar. Bowie již leží v nemocnici a teď víme, jak to dopadlo. Jeho již pětadvacáté album se stalo tři dny na to, když vyšlo, epitafem. To vše jistě nemá dále smysl psát lidem hudby znalým a vše známé jen opakovat. Ti, co neví, lehce se vše dočtou o tak populárním světovém hudebníkovi provázejícího životem nejednu generaci.
V čase, kde jsme skončili, se dal dohromady s významným hudebním producentem Tonym Viscontim, který dnes s pietou píše: „Vždy dělal to, co ho bavilo, chtěl si vždy vybrat svoji cestu a to tak, aby vše dělal co nejlépe. Jeho smrt není jiná, než jeho život a umění. Dal nám dárek a celý rok jsem věděl, že to tak udělá. Ačkoliv jsem to věděl, stejně jsem na ten okamžik nebyl připravený. Byl to mimořádně zajímavý člověk, láskyplný a s chutí života. Je tu navždy s námi, a přesto je to k pláči.“
K Bowiemu úmrtí píše řada osobností na svém bitteru nebo facebooku
The Rollinstones: Hluboce nás zasáhlo, když jsme slyšeli o smrti našeho drahého přítele Davida Bowie. Byl to velice krásný a laskavý člověk, byl mimořádným tvůrcem – opravdový originál.
Iggy Pop: Přátelství s Davidem bylo světlým okamžikem v mém životě. Nikdy jsem se nesetkal s tak skvělým člověkem. Byl ten nejlepší.
Madonna: Měla jsem štěstí, že jsem tě poznala! Bláznivý hledači. Mám tě ráda. Jsem z toho zdrcená. Tento velký umělec mi změnil život! První jeho koncert, který jsem kdy viděla, byl v Detroitu! Spi v pokoji! Nechyběli politici jako Jens Stoltenber, David Cameron ( „Vyrůstal jsem na hudbě Bowieho a sledoval génia popu. Byl mistrem a vynálezcem, který věděl, jak na to. Je to obrovská ztráta.) nebo sportovci například trenér londýnského Arsenálu Arsene Wenge uvedl, že Bowie „dal generaci po druhé světové válce signál, že je dostatečně silná, aby se stala sama sebou.“ Německé ministerstvo zahraničí na twitteru napsalo: „Patříš mezi hrdiny“.
Mezi fotografiemi v dnešních médiích je první svíčka u dveří domu, kde měl Bowie v ulici Lafayette v Soho apartmán. Naproti v restauraci, kam hudebník často chodil, majitel podniku nechal hrát nahlas Bowieho skladby jako Jean Genie, Let’s Dance nebo Heroes.
Britská ilustrátorka Helen Greenová, která se znala s Bowiem ještě těsně před jeho smrtí na svém facebooku píše po vydání jeho nového alba a k jeho šedesátým devátým narozeninám: „Všechno nejlepší Thin White Duke (Bowieho jedna postava)! Nemohu se dočkat, až si poslechnu tvé nové album. Když se dozvěděla o jeho smrti, překreslila jeho podobu Ziggy Stardust.
To byli známé významné osobnosti. Na závěr citujme, co o svém idolu řekl před lety jeden méně známý umělec, australský sprejer JimmaC (James Cochran), který namaloval v Bowieho rodné londýnské čtvrti Brixtonu murální zpěvákův portrét : „Mám velkou úctu k umělci Davidu Bowiemu. Není to jen velký hudebník, ale také vynikající vizuální a estetický tvůrce z pohledu jeho performancí. Vytvořením nástěnné malby na ulicích Brixtonu mu skláním poklonu. Doufám, že obyvatelé londýnské čtvrti to uvítají.“
Dnes se před touto malbou nachází hromada květin a ta je obklopena televizními štáby a fotografy světových tiskových agentur. Ke zdi s malbou přišli také obyčejní lidé mezi nimi čtyřiačtyřicetiletá Jana Maloneyová a říkala, že Bowieho hudba ji provázela od jejího mládí a na důkaz toho odhalila záda, kde měla v neobecně známé tetování Ziggy Stardust.
Psali jsme:
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
