Ve stejném duchu z titulku je další otázka: Padaly bomby v r. 1944-45 na ČSR dle válečné strategie, nebo to byly byznys bomby? Je vůbec co v Plzni oslavovat, když se jen bez boje (až na pár fanatických nácků) přemístila americká armáda na její území? Jistě, lidé čekali na zbavení se Němců dlouhých šest let a vítali by kohokoli, kdo by to naplnil.
Německý velitel Plzně kapituloval a zastřelil se, a tak by bylo přirozené, že by se výkonu správy nad městem měly ujmout české orgány. Nestalo se; kompetence Národního výboru a policie Američané zrušili a vydali vyhlášku téměř na úrovni okupační správy včetně omezení pohybu do 6 km od Plzně. Zatčené nacisty a vlajkaře osvobodili a nad všemi Němci vztáhli ochrannou ruku. Rovněž jsou záznamy o zcela nepochopitelném ničení skladů různého zboží včetně potravin.
Čtyřicet let před 89. se nesměla napsat ani čárka o zločinech sovětských vojáků (zpravidla prvního sledu), o znásilnění stovek žen, o zlodějnách, nejčastěji i násilím odebrané náramkové hodinky (davaj časy), nebo o odvlečených Češích a ruských azylantů do ruských gulagů atd. Co na tom, že při příchodu elitního vojska a zjištění násilí na civilním obyvatelstvu bylo několik desítek násilníků zastřeleno.
Po 89. se karta obrátila, a přestože se média předháněla ve zdůrazňování různých svobod včetně svobody slova, nezaznamenal jsem, až na dílčí vyjádření z rozhovorů, cílený pořad (viďte, naše veřejnoprávní), který by osvětlil cílené bombardování průmyslových závodů, především v dubnu 1945 plzeňské Škodovky, ale i Baťových závodů, ČKD v Praze, Brna, Pardubic a řady dalších, z nichž dle válečné strategie vyniká blbostí zničení skladu hudebních nástrojů v Kraslicích; asi když nebylo na co vyhrávat Němcům do pochodu, o to rychleji to prohráli. I některé sklady, které byly hlídány československou stráží, byly pod hrozbou použití zbraní zabrány, polity benzinem a zapáleny. Ukradeny byly historické cennosti, průmyslové archivy, a dokonce lstí byli odvlečení odborníci na technický porcelán.
Celé toto snažení, tedy hlavně bombardování, nemělo s válečnou strategií téměř nic společného. Cílem bylo ochromit poměrně vyspělý československý průmysl a potlačit konkurenci. Že u toho umíraly stovky nevinných civilistů včetně dětí a k tomu další stovky zmrzačených, bylo asi Amíkům docela fuk. Jak pak hodnotit, že po takových zvěrstvech byl pokrytecky nabídnut Marshallův plán? Po mnichovské zradě, zbytečném bombardování, stovkách mrtvých, i bez sovětského vlivu, by bylo dost za hranou takovou nabídku přijmout. Napřed pálí sklady, a pak totéž nabízí jako pomoc; kdyby to nebylo tragické a smutné, člověk by se té komedii i zasmál.
Až budou zase letos projíždět Plzní oslavné konvoje v dobových amerických vozidlech, vzpomeňte si, Plzeňáci, kolik jich bylo ZÁMĚRNĚ ničeno včetně těch německých opuštěných, jen aby se nedostaly do českých rukou. Tedy vzpomeňte si, jaké že to bylo „osvobození“!
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
