Tedy konkrétně: Celý západní evropský svět po II. světové válce plus za několik desetiletí i část východní Evropy má ústavní a zákonné uspořádání, které maximálně ctí veškeré základní prvky demokracie, při zapracování obsáhlé kapitoly lidských práv.

Budu adresný; pokud se vyskytne politický subjekt, který ve svém směřování využívá prvky rasismu, násilí, xenofobie atd., prostě čehokoli v rozporu s ústavou, zvláště v oblasti lidských práv a demokratických svobod – nedostane registraci, při laxním hodnocení nebo při klamavých materiálech nutných k udělení registrace, bude následně zrušen a i jen za opakované porušování příslušných zákonných ustanovení dojde k zastavení činnosti. V ČR máme jasný případ v podobě rozpuštění Dělnické strany (DS).

Zákon by měl mít široký záběr s účinností na všechny organizace; politickými stranami počínaje, přes různá občanská sdružení včetně vícero typů neziskovek, církvemi konče. V textu by měly být konkrétně vyjmenovány vzorové příklady, čeho se zákon týká, s odkazem na podrobný právní výklad, kde bude přesně vyložen záměr zákonodárce.

Domnívám se, že by se náplň zákona měla nejvíce dotknout, vedle různě zaměřených spolků, náboženských sekt a církví. Není jistě novinkou, že by v hledáčku takto koncipovaného zákona byl zcela jistě v popředí islám. Diletantismus zavánějící až úplatností zapříčinil, že je u nás islám legálně. Retroaktivita přidělené registrace I. stupně není možná, ale na základě nového zákona lze vyžadovat zdůvodnění – výklad sporných, pro muslimy závazných, textů.

Pokud by bylo tímto novým zákonem shledáno, že se islám nevejde pod lidsko-právní demokratickou pokličku, bude na místě ukončit jeho působení na území ČR. Aby nedošlo k chaosu, bude jistě možné účinnost zákona odložit na přiměřenou dobu několika let. I křesťanské církve by se měly nově vyslovit, jak vnímají Starý zákon, zvláště jeho dnes nepřijatelná ustanovení (např. „oko za oko“ apod.).