Nejen že u tak významné instituce nešly mikrofony a přes hučící ventilaci bylo velmi špatně rozumět, ale především koktavá a plytká úvodní řeč obžaloby udělala z ostře sledované kauzy provincionální sešlost. Ani obhájce se moc nevyznamenal. Konečně je islám prostřednictvím šátků před soudem a využití příležitosti téměř žádné. Pokud se muslimka ohání vírou, není od věci se ptát: čemu vlastně věříte, Vy těžce diskriminovaná; také byste, byla-li by příležitost, vyměnila, tak jako 50% muslimů v Evropě, demokratická pravidla za šárii?!!

Přicházejí k nám muslimové z různých konců světa a to především z islámských zemí a není přece možné u nás vyznávat stejnou náboženskou ideologii jako v jejich mateřských destinacích! S připomenutím slov současného tureckého lídra Erdogana, že islám je jen jeden, se stále více dere na povrch dlouholetá a neřešená otázka evropské verze islámské víry, která by byla v souladu s evropským právem.

U soudu, ale hlavně následně v ČT 24 se různí řečníci oháněli LZPaS, zvláště články o náboženské svobodě a argumentovali, že školní řád nemůže být nad zákon, tedy že jakákoli odchylka od svobody vyznání musí být učiněna zákonem. Ale vždyť my takový zákon máme!!! Zák. 3/2002 § 5, týkající se omezení svobody vyznání, lépe řečeno omezení těch církví, které naplňují některý z bodů pod § 5. Nikdy se tato problematika v ČT neotevřela a je hodně dobrých důvodů tak učinit, protože základní islámská nauka zjevně některý z bodů  § 5 naplňuje.