Časový odstup, v němž se mnozí mohli vyjádřit, je podnětem k těmto řádkům. Základní a předpokládaný poznatek je, že většina obhajovatelů Frljičovy záměrné provokace se rekrutuje z lidí kolem kultury, ale také z těch, u nichž je slovo „svoboda“ modla; běda však, když má někdo jiný, svobodný názor! To, že každá svoboda má své hranice, tedy i ta umělecky tvořivá, je pro ně zakázaná myšlenka anebo „chyběli ve škole“.

Druhou skupinu tvoří ti, pro které je charakteristické zůstat hezcí na všechny strany a reprezentuje je: „ano, ale“. Uznávají téměř absolutní svobodu umělecké tvorby, ale použité vyjadřovací prvky považují za neadekvátní a na hru by v žádném případě nešli.

Třetí, dle mého nejsilnější masou lidí, jsou ti, kteří považují tuto záměrnou provokaci, jak v náboženském, tak i v etickém směru značně za hranou možného a to i v tolerantním prostředí na divadelních prknech. Zbytečná přemíra nahoty na úrovni porna, hanobení státního symbolu a užití osoby v křesťanství nejuznávanější – Ježíše, k aktu násilného sexu, to jsou nepřijatelné vyjadřovací prvky, o kterých ředitel Glaser věděl a proto za zařazení hry do programu festivalu by měla být u něj vyhodnocena jeho osobní odpovědnost.