Psal se rok 2014 a do pražské mešity před páteční modlitbou vnikli policisté. Vyzvali diplomaty, aby i s rodinami opustili prostor; ti tak neučinili a proto následné protesty příslušných zastupitelství byly bezpředmětné. Při zásahu zajistili V. Sáňku a další závadové osoby, u kterých byl předpoklad vyhoštění z ČR. 

Stížnost muslimů u policejního vedení byla zamítnuta a tak na protest uspořádali vyznavači islámu v počtu cca 300 osob protestní modlitbu pod širým nebem na Letné, přímo u ministerstva vnitra. Je otázkou, kdo tuto provokaci povolil, neb veřejná propagace nenávistné ideologie byla jistě protizákonná. Byl jsem tam s plakátem a přítomní policisté dělali vše, aby se muslimům, ani zvukově nezkřivil jediný vlásek. Dle mého to byl začátek nesprávných rozhodnutí, která vyústila v osvobozující rozsudek Nejvyššího soudu, navzdory dovolání nejvyššího státního zástupce.

Obecně – stále se střetáváme se soudní vyhýbavostí posoudit, nakolik se islámská ideologie protiví základům demokracie, tedy platným zákonům. Přitom precedens dal již v r. 2003 Evropský soud pro lidská práva svým výrokem, že pravidla práva šária jsou s demokratickým režimem NESLUČITELNÁ! Otázka zní: co je islám bez práva šária? Jen mrtvá vykuchaná kachna. Proto taká 3/4 muslimů v Evropě požadují, aby se jejich životy neřídily platnými zákony, ale právem šária. A jdou ještě dále, když rovněž požadují, aby právo šária bylo zapracováno do zákonů té které země.