K událostem v Kerčském průlivu se již vyjádřili Karas a Fiala, na ČT 24 do problému opřel Romancov a možná příjde i Fištejn. Poté něco sesmolí Pehe a natvrdlým to posléze shrne pochodující Nora.
A bude vám konečně vsjo jásno.
O co skutečně jde:
Ukrajina již v září t. r. (i když to později odvolala) zvažovala odstoupení od ukrajinsko – ruské dohody z roku 2003. Tím pádem by se Azovské moře stalo mezinárodními vodami a výsostné vody obou států by zasahovaly pouze 12 námořních mil od pobřeží, takže v Azovském moři by pak mohly legálně působit lodě NATO. Což je samozřejmě něco, s čím Rusko nikdy nemůže a nebude souhlasit. (Představte si něco obdobného u břehů USA, ti starší si vzpomenou na „karibskou krizi“.) Celý problém v oblasti se tedy dá označit tak, že Rusko chce z Azovského moře udělat „ruské jezero“, Ukrajina naopak mezinárodní vody zpřístupnit i lodím NATO.
Načasování je pak poplatné prezidentským volbám na Ukrajině, v nichž Porošenko stoprocentně prohraje a pokud neuprchne ze země, nová garnitura bude mít velkou chuť jej odsoudit, zavřít a svést na ně všechny nemalé problémy (másla na hlavě má nadbytek). Proto ta snaha vyvolat konflikt, který by volby v horším případě odložil, v lepším pak odsunul na neurčito. Na což mu ovšem Západ neskočí, byť slovně bude dělat hlasité „bububu“, ba možná i nějaké ty neúčinné sankce přitvrdí.