Zřejmě nic nevystihuje lépe bídu sobotní protivládní demonstrace, ale i velké části české (a nejen české) společnosti, jako slova jednoho z účastníků, která pronesl do mikrofonu Radiožurnálu a tím do éteru: „Moje matka celý život makala, teď má rakovinu a nemá ani na rohlíky!“ Syn, tohle pronesl syn!!!

To neměla MF Dnes odborářům dělat: zrovna v den, kdy se sešli na Václaváku na protest proti zbídačování mas přinesla zprávu, že během zimy odletělo na dovolenou do teplých krajů o osm procent více Čechů než vloni, tedy 130 000, tedy nejvíce v historii. Cesty za lyžovačkou pak podniklo během zimy 1,5 milionu občanů…

Včera, když jsem čekal na přátele na zábřežském nádraží, vystoupilo ze zvláštního vlaku několik demonstrantů vracejících se z Prahy. Jeden mne zahlédl, přistoupil ke mně a zeptal se, co říkám na jejich demonstraci. Záhy se zastavili další dva (ze všech tří táhlo jako z putyky) a s nepřátelským výrazem čekali na moji odpověď. Pravil jsem, že jsem celý den pracoval na zahradě, demonstraci a projevy nesledoval a nemám tedy v tom okamžiku zformulovány výstižné věty, který bych jim na místě odrecitoval, že si ovšem budou moci mé postřehy a názory přečíst v pondělí na mých webových stránkách.

„Takže vás to vůbec nezajímá!“ zaznělo halasně a výhrůžně a následovala sprška nářků, výčitek a nadávek. Pravil jsem, že jsem přece nic takového neřekl a znovu zopakoval svá slova. Marně. Pořád dokola agresivně mleli to své, až toho nejbojovnějšího odtáhla manželka.

A já si uvědomil, že jakékoliv výzvy o nezbytnosti dialogu jsou zbytečné a falešné… pro vlastní pokřik totiž neslyší a obávám se, že ani slyšet nechtějí.