Velmi mne zaujala iniciativa "Holešovská výzva" z počátku prosince loňského roku, která plánuje 28. ledna roku letošního, tedy zanedlouho, uspořádat společnou konferenci občanských iniciativ a odborů. Jejím konečným, veřejně deklarovaným cílem je způsobit pád vlády a změnu osoby prezidenta a také výměnu některých soudců, státních zástupců či manažerů podniků. Dokonce má vybránu i svoji hymnu, písničku "Demokracie" od Karla Kryla. Ba i husitský chorál "Ktož jsú Boží bojovníci" zvažuje. Podepsán pod ní není nikdo. Potud by se mohlo zdát, že jde buď o nepříliš vydařenou recesi nebo nějaký nepříliš kvalitně připravený pokus o zviditelnění pár akcentovaných osobností.

Problém je ovšem v tom, že v případě prohlubování ekonomické a společenské krize v Evropě a tedy i u nás (a tady velmi apeluji na naše historické zkušenosti, nakolik jsme schopni ovlivňovat politické a sociální děje sami a nakolik jsme v proudu dění velmocenského), se jako houby po dešti budou vynořovat jedinci a iniciativy v naději, že jejich hlasité a vesměs demagogické výkřiky padnou na úrodnou půdu (opět apeluji na historickou zkušenost).

Obávám se, že v takové situaci by mohly zapůsobit i následné věty z Holešovské výzvy: "Pokud u nás ještě střední vrstva vůbec žije, při bližším zhodnocení bychom zjistili, že je tomu tak možná pouze setrvačností z doby před rokem 1989. Tehdy si pořídili své domy, byty nebo je zdědili po rodičích. Mladí lidé nezakládají rodiny, tak jako dříve, protože nemají jistotu zaměstnání a nemají na založení rodiny ani peníze. Přestože nám ústava stále zaručuje vzdělání a zdravotní péči zdarma, už zdaleka to není pravda."