Bruselský nekončící konečný audit by mohl mít pro Česko jednu skvělou výhodu: zastavení veškerých dotací a postupné narovnání trhu. Kéž by!
***
Česká televize se rozhodla nenápadně angažovat nejmenované „ambasadory“, kteří se jí snaží navracet postupně se vytrácející důvěryhodnost. „My o nich nemluvíme, protože bychom je zbytečně zdiskreditovali, ale máme v různých kulturních, ekonomických a ostatních skupinách své ambasadory, které používáme tak či onak, když je potřeba něco komunikovat,“ řekl k tomu ředitel korporátních vztahů a komunikace České televize.
A tak tu opět máme v bleděmodrém obvyklé české řešení: když jsou zákazníci nevěstince nespokojeni, nasadí se „ambasadoři“, namísto aby se vyházely kurvy…
***
Čtenář glos T. M. M. mi napsal:
V souvislosti s tématem "Vlasovci" (ale stejně tak to platí třeba pro Kuberovu plánovanou asijskou cestu) mě napadá, zda by pro skutky politiků neměly na místě prvním platit zásady elementární slušnosti a úcty.
Mám tím na mysli, že potkám-li souseda, jehož syn je ve výkonu trestu, také s ním nezačnu probírat témata jako stav českého vězeňství či míra recidivy. Prostě elementární úcta k tomu člověku a slušnost mi to nedovolí - jakkoli jsou obě témata jistě relevantní a diskuse hodná.
A tak i v případě Ruska či Číny platí, že mají-li tyto země nějaká neuralgická témata, proč bychom je měli otevírat právě my?
Naše země jistě pro ně nikdy nebude autoritou, kvůli které by oni měli svá stanoviska v pro ně citlivých tématech korigovat. Jediným výsledkem takového konání je zhoršení vztahů - a z toho vyplývající konsekvence.
A tak by si i ti největší Rusofobové a Čínobijci měli odpovědět na následující otázky:
Je pro ČR dobré zhoršení vztahů s mocnostmi?
Mohou tyto provokace přinést něco pozitivního?
Je pro ČR lepší mít vztahy s jakýmkoli státem dobré nebo špatné?
Ukojení ega autorů těch činů a vyšší mediální pozornost pro ně za pozitivní jevy nepovažuji. Nepovažuji za ně ani tzv. "nastolení tématu" , protože by se také mohlo stát, že ze stolu budou smetena nejen ona témata, ale také zájmy ČR (viz obch. cesta do Kazaně). Za směšné pak považuji odvolávání se na naši státní (regionální) suverenitu a právo rozhodovat si o věcech sami. Tak jednak už dávno žádnou suverenitu nemáme a jednak zájmem ČR musí být mít co nejlepší vztahy s ostatními státy, neřku-li s mocnostmi.
Zkrátka je to podobné jako v manželství. Tam jsou také prvotním zdrojem problémů ztráta úcty a slušnosti k tomu druhému. Zdánlivé maličkosti, které pak vedou k velkým a často smrtícím bitvám.
Dej Bůh, aby se právě tohle - díky několika popularitěchtivým osobám - nestalo České republice.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
