V důsledku pronikání západní kultury se postupně Yakuza proměnila z tradičních bojovníků v samurajských kostýmech na klasické mafiány nosící černé obleky, bílé košile a černé sluneční brýle, přičemž tradiční samurajský meč byl nahrazen výkonným samopalem. Od konce války do roku 1990 provedli pravicoví extremisté v Japonsku útoky na 27 významných politiků. Nyní vyvíjí v Japonsku činnost asi 850 pravicových skupin se 120 000 členy, z nichž mnohé tvoří Yakuza. Počátkem roku 1992 prosadila japonská vláda vydání zákona na předcházení nezákonným aktivitám členů Yakuzy (boryokudanu). Označením „boryokudan“ byly definovány zločinecké skupiny, jejímiž členy byly zejména osoby, se záznamy v trestních rejstřících a se sklonem k násilí. Yakuza, která se do této doby mohla, byť poloveřejně, účastnit dění v Japonsku a infiltrovala se tak do různých legálních podniků, začala ztrácet veřejnou podporu. Vzhledem však k tomu, že Yakuza měla své zastánce nejen v řadách inteligence, ale i mezi duchovními, a pracovalo pro ni mnoho významných advokátů, zdvihla se proti vládním aktivitám vyplývajícím z tohoto zákona vlna odporu a dokonce ve státních sdělovacích prostředcích různé osobnosti vystupovali na podporu Yakuzy a její „dobročinné“ aktivity. Na podporu Yakuzy v první polovině devadesátých let 20. století bylo dokonce zorganizováno několik protivládních demonstrací. Japonská vláda však neustoupila a začala yakuze zužovat prostor podnikání.