V textu se dále uvádí, že pod výzvu se během prvních 24 hodin podepsalo už 24 500 občanů, což je zřejmě rekord a pak údajně každou hodinu přibývalo dalších tisíc podpisů. K výzvě se prý připojilo i jakýchsi 17 organizací a o rekordně rychlý přísun podpisů se začala zajímat i agentura, která vystavuje certifikáty pro držitele českých rekordů. „Senzační“ zpráva jako vyšitá a také pěkná reklama pro pana miliardáře a jeho tým, který údajně tvoří tzv. Nadační fond proti korupci. Docela by mne zajímalo, kdo vlastně v tomto týmu je a také proč tam je, když nikdo z nich nezná platný právní řád a neví, že takováto snaha – obžalovat prezidenta republiky z velezrady - je naprosto nereálná, nikam nevede a zcela určitě vyvolá další eskalaci vztahů v naší, již tak rozpolcené, společnosti.

Tím obrovským množstvím podpisů naši - i když, v důsledku opravdu hloupé amnestie jistě právem naštvaní - občané opět ukázali jen to, jak se lehce nechají manipulovat, neboť Václava Klause davy občanů vynášely málem do nebe, obdivovaly ho, milovaly a nyní, kdy končí v prezidentském úřadu a už je v podstatě politicky odepsán, by ho nejraději viděly na popravišti. Myslíte si, že to je v civilizované lidské společnosti, ve středu Evropy, ve 21. století normální? A nepřipomíná vám to náhodou padesátá léta minulého století, kdy jeden primitivní ubožák, aby se zavděčil, na někoho ukázal, označil ho za zrádce, ač tomu tak třeba vůbec nebylo, zfanatizovaný dav ho svou podporou loutkovému soudu složenému ze stejných právně nevzdělaných primitivů, kteří narychlo vystudovali, na příkaz strany, tzv. právnickou dvouletku, vlastně odsoudil k trestu smrti? To tady chcete zavést dnes? Nestačí vám případy Milady Horákové, generála Heliodora Píky či dokonce i nejbližšího spolupracovníka Klementa Gottwalda a tajemníka ÚV KSČ Slánského, kteří byli v takovýchto zinscenovaných procesech, podporovaných davovou psychózou, nespravedlivě odsouzeni a posláni na šibenici?

Abychom pochopili, že celá tato podivná akce je jen výkřikem do tmy a nemá reálný právní základ, je třeba se podívat do příslušných a v současné době platných zákonů. Podíváme-li se totiž do Ústavy České republiky (tj. ústavní zákon č. 1/1993 Sb. ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb., č. 300/2000 Sb., č. 448/2001 Sb., č. 395/2001 Sb., č. 515/2002 Sb., č. 319/2009 Sb. a č. 71/2012 Sb.), zjistíme okamžitě, že prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt (viz. čl. 65, odst.1 Ústavy České republiky). Dále se uvádí, že trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno (viz. čl. 65, odst. 3 Ústavy České republiky), což je v konkrétním případě - u prezidenta Klause - uplynulých 10 let výkonu jeho prezidentské funkce. Prezidenta republiky by sice bylo možno podle naší Ústavy (viz. čl.65, odst. 2) stíhat pouze pro jakou-si blíže nespecifikovanou „velezradu“, ale to výhradně jen před Ústavním soudem České republiky a pouze na základě žaloby Senátu, přičemž ovšem jediným případným trestem by mohla být pouze ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. Jestliže již však Václavu Klausovi končí výkon funkce prezidenta České republiky dnem 8. března 2013, je i celá tato snaha naprosto irelevantní, neboť do té doby by Ústavní soud řízení ani nezahájil, natož aby tak závažnou věc projednal a ve věci rozhodl. Navíc, způsobilost Václava Klause znovu nabýt prezidentský úřad je již s ohledem na jeho věk a skutečnost, že již dvě funkční období tuto funkci vykovával, takřka nemožná. Znovu by se - čistě teoreticky - mohl o tento úřad Klaus ucházet nejdříve za 5 let, tj. po ukončení prvního funkčního období prezidentství Miloše Zemana (v roce 2018), pokud by ovšem Miloš Zeman nebyl v tomto roce zvolen prezidentem opětovně, což lze předpokládat a pak by se mohl Klaus opakovaně ucházet o úřad prezidenta až v roce 2023, kdy mu bude 82 let.

Podíváme-li se pak ještě podrobněji na současně platný trestní zákoník, tj. zákon č. 40/2009 Sb., ve znění změn, novel a doplnění, který jako jediný v České republice určuje zásady trestní odpovědnosti (viz. Hlava II., díl 1, § 12 a násl.) dozvíme se, že jen trestní zákon vymezuje trestné činy a stanoví trestní sankce, které lze za jejich spáchání uložit. Podle definice trestného činu (viz. § 13 TrZ), docházíme k závěru, že v Ústavě vyslovený „trestný“ čin „velezrada“ není v tomto trestním zákoníku taxativně vůbec uveden a tudíž jako trestný čin existovat nemůže a ani neexistuje! Paragraf 13 odst 1 obecné části trestního zákoníku totiž definuje trestný čin jako protiprávní čin, který právě jen trestní zákon označuje za trestný a který vykazuje znaky uvedené v takovém zákoně.

K pochopení právního nesmyslu – obžalovat prezidenta Václava Klause pro velezradu – je třeba si rovněž uvědomit, že „velezrada“ není totožná s „vlastizradou“, která v našem trestním zákoníku uvedena je. Nahlédnutím do historie zjistíme, že trestný čin „velezrada“ u nás existoval pouze v poválečném Československu a byl zaveden zákonem č. 231/1948 Sb. a protože byl v padesátých letech zneužíván právě v politických procesech, byl novým – socialistickým – trestním zákonem č. 140/1961 Sb. v roce 1961 zrušen a namísto něj byly zavedeny trestné činy (dnes zločiny) vlastizrady a válečné zrady, ovšem s výrazně omezenou působností. V současné době je trestný čin „vlastizrada“ uveden v našem trestním zákoně v kategorii zločinů jako § 309 trestního zákona a může se ho dopustit občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310 TrZ), teroristického útoku (§ 311 TrZ), teroru (§ 312 TrZ) nebo sabotáže (§ 314 TrZ). Hned zde proto můžeme s naprostou jistotou vyloučit, že by prezident Klaus něco takového někdy spáchal a navíc ještě ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem. Obdobně se Klaus nemohl dopustit ani názvem podobného trestného činu (zločinu) „válečná zrada“ podle ustanovení § 320 trestního zákona, neboť toho se lze dopustit pouze za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu a to tím, že pachatel koná službu v nepřátelských ozbrojených silách.

Zbývá tedy ještě dovysvětlit, jak je to v současné době u nás s tím pojmem „velezrada“. I když je Ústava naším nejvyšším zákonem a veškeré nižší právní normy by s ní měly být v souladu, zde tomu tak není, protože „velezrada“ je sice přímo v Ústavě jako pojem uvedena, ale není tam uvedena jako trestný čin, neboť tam není definována její skutková podstata a tato skutková podstata (objekt, objektivní stránka, subjekt a subjektivní stránka trestného činu) není uvedena ani v trestním zákoně č. 40/2009 Sb., ve znění změn, novel a doplňků, kde – mělo-li by se jednat o trestný čin v České republice trestný – uvedena být musí, neboť platí, že „není trestu bez zákona“ (rozuměj – bez trestního zákona)! A jestliže chtěl dodatečně jaký-si šibal v roli zákonodárce tuto chybu napravit tím, že do § 96 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu České republiky doplnil, že:….“Velezradou pro účely tohoto zákona rozumí se jednání prezidenta republiky směřující proti svrchovanosti a celistvosti republiky, jakož i proti jejímu demokratickému řádu“, je třeba toto umístění oprávněně kritizovat, protože tam nemá vůbec co dělat a mělo-li by být trestné, mělo být uvedeno výhradně v platném trestním zákoníku, kde však není. I kdybychom připustili, že toto ustanovení v zákoně o Ústavním soudu je možno brát jako skutkovou podstatu trestného činu a posuzovali bychom, zda se mohl prezident Klaus takového jednání dopustit, je třeba opět zcela jednoznačně říci, že nemohl, neboť žádným svým jednáním (a to ani předmětnou a všeobecně kritizovanou amnestií) neohrozil ani svrchovanost a celistvost naší republiky, ani tím nejednal proti jejímu demokratickému řádu, protože udělovat amnestii je jeho zcela nezpochybnitelným právem daným mu přímo Ústavou České republiky.

Závěrem je tedy třeba shrnout, že prezident Václav Klaus se během výkonu funkce prezidenta České republiky nedopustil žádné velezrady a žaloba na něj je zcela populistická, absurdní a hloupá, přičemž již jen pokus o její podání, poškozuje dobré mínění o naši zemi a jejích občanech - zejména v zahraničí!

A ještě stručný dovětek pro ty, kteří mi budou za napsání tohoto příspěvku rozhořčeně nadávat. Nejsem žádný politik, ani nejsem členem žádné politické strany. Jsem pouze obyčejný slušný občan, který poctivě odsloužil v řadách naší policie celých 40 let a vždy, na straně spravedlnosti, bojoval se zločinem a zločinci a chránil tak, i na úkor svojí vlastní rodiny, slušné občany, aby mohli v klidu žít, pracovat a bavit se. Nyní občas a zcela dobrovolně spolupracuji s novou moderní levicovou politickou stranou Národní socialisté – Levice 21. století, vedenou nebojácným, průbojným, objektivním a zkušeným politikem Jiřím Paroubkem, protože jsem plně přesvědčen, že jeho odhodlání, postoje a vysoké pracovní nasazení jsou vždy na straně slušných občanů naší země. O napsání tohoto článku mne nikdo nežádal, ani mi za něj nikdo nic nezaplatil. Nejsem, ani vzdáleným, příbuzným Václava Klause, nikdy jsem se s ním osobně nesetkal, ani nejsem žádným příznivcem ODS, neboť do této strany se většinou nahrnuli ti, kteří byli ve vysokých funkcích minulého režimu a z těchto postů vytunelovali naši zemi. Na prezidenta Václava Klause bych mohl být spíše naštvaný, a to proto, že mne ani ke dni odchodu do důchodu nejmenoval policejním generálem, což je pro špičkového policistu ta největší pocta vůbec, ač tak učinit mohl v kterýkoliv pracovní den svého prezidentského mandátu, neboť jsem byl takřka 14 posledních služebních let vrchním policejním radou a vědecko-pedagogickým pracovníkem rezortu Ministerstva vnitra České republiky v hodnosti (poctivě naslouženého) plukovníka Policie České republiky, byl jsem iniciátorem počátku boje s organizovaným zločinem u nás, navrhl jsem vznik speciálního útvaru boje s organizovaným zločinem, sepsal jsem na téma organizovaného zločinu, boje proti korupci a kriminalistiky takřka 200 odborných prací, včetně několika monografií, vysokoškolských učebnic a skript, jako jediný policista vůbec jsem se na Ústavu mezinárodních vztahů v Praze podílel na zpracování zásadního koncepčního materiálu „Bezpečnostní politika České republiky“ pro prezidenta republiky a další nejvyšší státní orgány, habilitoval jsem se ve vědním oboru „Teorie obrany státu“ a na Policejní akademii České republiky v Praze jsem vychoval ne stovky, ale tisíce nových policistů, kteří nyní naši policii řídí a takové zásluhy o policii a bezpečnost v naší zemi neměl ani žádný dosavadní ministr vnitra ani policejní prezident.

Tento článek jsem napsal pouze proto, aby tady již nikdy nebyly pořádány účelové štvanice na nikoho, kdo neporušil platný trestní zákon, natož na člověka, který byl 10 let - a z vůle lidu - naším prezidentem. A děkuji všem, kteří o tom budou alespoň přemýšlet.