Fakt je, že již na jaře roku 1991 na VUT Brno mne můj skupinář Olda náhle oslovil jako „Agát“. Tehdy jsem nechápal, o čem mluví, a pokračoval jsem proto v naší běžné konverzaci. Načež Olda vzrušeně zvolal „ale ty jsi jsi přece Agát!“. Opět jsem nechápal. Tehdy jsem se domníval, že by snad mohlo jít o nějaké módní porevoluční oslovení. Olda, vida moji skutečnou nechápavost, mi následně sdělil, že jsem evidován ve svazcích StB (ačkoliv mi neřekl, odkud on to ví, když já to nevím). Odpověděl jsem, že je to blbost, protože já o ničem takovém nevím. A Olda (z místní mafie vyškrtnutých z KSČ po roce 1968, kteří se po roce 1989 opět úspěšně prodrali k moci) skutečně skončil s těmi verbálními útoky. Nicméně v září roku 1991 jsem byl z VUT Brno vyhozen z důvodu „nabytečnosti“, přičemž na dveřích své kanceláře jsem před vyhozením našel tento plakát. Nechal jsem si ho na památku.

Mimochodem, mojím vyhozením z VUT Brno skončilo i moje velké úsilí o rozpracování aplikačního výzkumného tématu umělé inteligence, za jehož základní výzkum byl Švýcarskem v roce 1992 navržen na Nobelovu cenu doc. Václav Polák. (Ten Polákův úmysl je dnes softwarově nějak podobně realizován počítačem Watson od IBM – viz více zde). Důvody k vyhození z VUT Brno, které kromě mé evidence ve svazcích StB byly podstatné jsem popsal již zde. V roce 1992 jsem z Ministerstva vnitra ČR získal negativní lustrační osvědčení, čímž jsem se ujistil, že vše kolem mne byla jen účelová desinformace, a definitivně ztratil o téma agentů StB zájem.

Pozitivní lustrační osvědčení

A ouha. V roce 2006 (tj. 17 let po listopadu 1989) mi náhle přišel z Ministerstva vnitra ČR dopis, s pozitivním lustračním osvědčením a žádostí, ať vrátím osvědčení původní, tj. negativní. Zíral jsem jak vyjevený - a negativní lustrační osvědčení samozřejmě nevrátil. Navštívil jsem Ministerstvo vnitra ČR, ti mne odkazovali na dnešní ÚSTR (Ústav pro studium totalitních režimů). Jelikož USTR pak jeden rok mlčel s vysvětlením „proč“, obrátil jsem se na ombudsmana, paní Jitku Seitlovou. Ta pak někam napsala dopis, že jako občan demokratického státo mám snad právo se v rozumné době dozvědět, proč jsem v tomto státě byl zbaven svých plných občanských práv. (Tzn. abych se například mohl i přihlásit do konkuzního řízení na děkana fakulty na univerzitě, kde vědomý člen „zločinecké organizace“ - dle zákona 198/1993 Sb. - v té době tam mohl pracoval jako rektor.) Zašel jsem na USTR, předal jsem dopis sekretářce tehdejšího ředitele ing. Žáčka. Sekretářka mi převzetí mého dopisu nechtěla potvrdit a „demokrat“ Žáček mne nikdy na rozhovor nepřijal. Dostal jsem ale později možnost jít do badately archivu USTR a tam získat složku vedenou na mé jméno. Tak jsem po 19 letech (teprve v dubnu 2008!) zjistil, že krycí jméno Akát je skutečně spojeno s mým jménem. Požádal jsem advokáta JUDr. Milana Hulíka, aby mne zastupoval u soudu.

Soud se konal  24. března 2009. Soudce před započetím procesu sdělil: