Jak název napovídá, jednalo se o souhrnné všeobsáhlé zadání. Trochu velké sousto na vymezený čas i nastíněnou problematiku.
Úvodní, a myslím velmi zdařilý odborný projev tajemníka Rady Česko –čínského centra UK Miloše Balabána byl fundovanou propracovanou sondou do celkové problematiky. Zahrnoval i řadu odvolávek na vývojová fakta. Dala však i prostor dalším přednášejícím (a co jich bylo). Prostě hovořit o Číně se již může a je to dokonce móda.
Ale pojďme k podstatě věci, a ta byla v ozřejmění či alespoň pochopení zákonitostí čínského rozvoje a progresu. Otázka, která přede mnou v podstatě celý život stojí. Dobře si pamatuji svoji prvou návštěvu Číny a bojujícího Vietnamu, kdy auta nebyla k vidění a někdo měl alespoň kolo a celý národ byl oblečen do šedomodrých vatovaných mundůrech. Nu, tato Čína se nám změnila tak trochu v utajení, protože jsme to na naší TV vidět nesměli, natož abychom rozuměli změnám. Pak nám bylo vysvětlováno, že progres zavedly západní firmy ve zvláštních zónách a jenom na východním pobřeží a Číňani vše navíc kopírují nebo kradou.
Za Havla se do Číny nesmělo, navštívil ale symbolicky Tchaj-wan (vážně tam onemocněl) a musili jsme počkat na jeho nástupce Václava Klause, který když se odtud vrátil nás poučil: „chcete – li uvidět pokrok, nejezděte do New Yorku ale do Číny.“ Přihlašují nyní navíc i dvojnásob patentů než ty vysněné a mé Spojené státy.
Poznal jsem to sám na místě a zůstal ve mě velký otazník. Jak to bylo možné, a zde bylo také hlavní zadání této konference. Řada řečníků mluvila a mluvila a já jsem se jen divil, jak může být angličtina tak bezobsažná a nebo snad na její obranu, řečníci tak nevědomí (slušně řečeno).
Dalším a podstatným tematickým okruhem byla transformace globálního vládnutí a společná odpovědnost klíčových světových mocností.
Zde myslím, velmi znale a objektivně vystoupil Lubomír Zaorálek, bývalý ministr zahraničních věcí (nevím proč ne dnešní). Naznačil souvislost současných složitých mezinárodně politických problémů a podstatnou roli Číny v nich.
To byl dobrý přístup, ale on šel dále, hledal řešení. Upozornil na skutečnost, že existuje metoda operativního přístupu, kterou je třeba opět oživit. Soustředit se na ni v naší politické koncepci stejně jako podnítit obdobný přístup mezi velmocemi. Jedná se o „Opatření důvěry“ jako metody k hledání cesty k porozumění a stabilního řešení mezinárodních rozporů či krizových situací. Nebyl sice původní, ale opět odvážně vyzvedl tento přístup k řešení našich problémů. Konkrétní obsah „Opatření“ a podrobně rozpracovaná metoda bývala jedním z hlavních témat jednání v devadesátých letech (mimo bezprecedentního odzbrojování po rozpadu bipolárního světa) Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě (OBSE) ve Vídni s přijetím řady konkrétních závěrů, jednání, kterého jsem měl možnost se jako reprezentant Československa zúčastnit. Známý bezpečnostní analytik Jan Schneider není jen zaujatě kritický ve svých článcích, ale vždy upozorňuje na možnost a nutnost aktualizace obdobného způsobu řešení.
Tento Zaorálkův podnět pro mne znamenal také hlavní výstup předmětné konference. Pro zdůraznění bych za sebe jen dodal: svět je opravdu ve složité bezpečnostní situaci (není třeba konkrétně specifikovat), ale ohrožení pro Čínu, Rusko i USA jak dokladují jejich bezpečnostní priority je ze samotného existenčního zájmu totožné. Jsou si přitom vědomi, že ani jedna mocnost nemá schopnost je řešit svými silami samostatně a proto jsou na sobě závislí a tudíž jsou „odsouzeni“ ke spolupráci. To je podstata i nutnost globální odpovědnosti (já jinak globalizaci nechápu) a jediná perspektiva společenského a dokonce existenčního vývoje.
Mdlé poštěkávání naších médií a „zelených“ mozků je jenom výrazem sice nebezpečné, ale přece jenom nízké gramotnosti, která by měla být v naší společnosti k překonání.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
